Historická fotka tábora
V ŠUPu číslo 40 k oddílovému výročí vyšlo několik obsáhlejších článků o historii oddílu, které doporučujeme vaší pozornosti i zde na webu:
Stručné a asi nejvýstižnější shrnutí historie oddílu převzaté z ŠUPu 40.
V polovině šedesátých let začali „mladí přírodovědci Ústředního domu pionýrů a mládeže“ jezdit na tábory a vody a tam jsme se dali dohromady. Někdy kolem přelomu roku 1964/5 přišel Jindra Novotný zvaný Ufon s tím, že se rýsuje možnost založení střediska junáckého typu. „Nám se to tehdá líbilo a shodli jsme se, že pokud to nepůjde jako to středisko, založíme tábornickou osadu,“ říká Pavel Drašar. Takže někdy v roce 1967 vzniklo „středisko mladých zálesáků“.
Historická fotka tábora
Nejdříve vznikl 6. oddíl (to bylo číslo oddílu, do kterého v dětství chodil Ufon) a když se hoši trochu osamostatnili, oddíl 7. (ten vedl zpočátku Ufon, pak Ruda Stružinský zvaný Hodule žravá) a pak specializovaný dívčí oddíl 8. (vedla ho Ufonka). Ve vedení 6. oddílu se nadále angažovali Doktorskej (Pavel Drašar) a Hugo (Tomáš Běhounek). Scházeli jsme se v sklepeních domu, ve kterém Ufon bydlel (Jaromírova 26). Hlavně se ale jezdilo ven, na výlety, na vodu a v létě na puťáky / tábory. Postupně jsme začali pracovat s družinkama malých dětí. V 6. oddíle kromě Ufonů vznikla družinka Albatrosů a Delfínů, v sedmém k Pirátům přibyli Argonauti (pozdější Antonín, rádce Zdeněk Bartoň - Laktos) a Lvíčata (rádce Petr Turek).
V r. 1972 byl uspořádán první „stálý letní dětský tábor“ – U Pstruha. Byl to tábor 7. a 8. oddílu a vedl ho Jirka Ludvík. 6. oddíl v té době pořádal „tábor bez rozdílu věku“ u Kaplice. V průběhu let 72/73 „proteklo“ střediskem několik bývalých skautských oddílů (poté co byl Skaut / Junák zakázán).
V průběhu zimy 1973/74 se středisko rozdělilo – Ufon s částí 7. a 8. oddílu se začli více věnovat „profesionálnímu sportování“ (biathlon a běh na lyžích). My ostatní zůstali u táborničení a pobytu v přírodě. Museli jsme opustit klubovnu v Jaromírově 26 a po několika měsících „na ulici“ jsme se usídlili v Jaromírově 42. Společný dětský tábor U Pstruha ale proběhl ještě v letech 74 a 75. Šestý oddíl v té době jezdil na tábor do Suchého dolu.
Od r. 74 až do devadesátých let fungovaly souběžně dva oddíly – šestý (vedený postupně Hugem a Tomášem Lerlem) a sedmý (Petr Turek a Zdeněk Moučka – Kule), seznam družin a rádců se objeví postupně na webu. Jezdili jsme pravidelně na vody, na letní tábory a na puťáky (přehled snad taky bude někdy na webu - už je tady:-) ). Dětský tábor 7. oddílu byl až do r. 1980 a pak znova v letech 82 a 83 na tábořišti u Pstruha, v r. 81 jsme měli společný tábor se 6. oddílem v Suchém Dole. My jsme pak tábořiště U Pstruha opustili a pořídili si napřed tábořiště v Malčicích a pak i na Hadovce (1986) – střídali jsme to obvykle po dvou letech. Šestý oddíl jezdil na Oldřišskou.
V roce 1981 a znovu v r. 1985 a 1989 jsme se zúčastnili „lesní školy“ pořádané ve spolupráci s bývalými brněnskými skauty. Naše první týpí jsme si ušili roku 1982. Někdy v r. 1986 se nám podařilo získat a upravit druhou klubovnu (Na Kozačce). V letech 87 a 88 jsme nakrátko měli i klubovnu v ul. Šmilovského. V průběhu r. 1994 jsme měli s šestým oddílem opět společný tábor (na Hadovce) a pak šestý oddíl pravidelnou činnost ukončil. Sedmý pokračuje bez velkých změn.
V roce 1993 jsme na táboře poprvé spali z větší části v týpí. V následujících letech jsme podsadové stany postupně opustili a dnes už týpí používáme výhradně. Ve sklepích Na Kozačce jsem získali druhou místnost. Mimo skladu a druhé klubovny se zde našlo místo i pro ponk a ... světe div se ... náš historicky první osobní počítač zvaný Supermašina. Od té doby náš výpočetní arzenál, nezbytný pro zálesácknou činnost, stále roste a není vyloučeno, že nás zanedlouho z klubovny úplně vytlačí.
Gang místních myslivců, propojený s obecními úřady, nám znepříjemil táboření na Hadovce, a tak od roku 1996 jezdíme na tábor jen do Malčic.
Vychází první číslo oddílového časopisu, od čísla 2 již pod názvem „ŠUP, neboli Šumařovo Podlouhlé Ukulele“.
V roce 1997 se vydáváme na první ze zimních puťáků na Slovensko, a také poprvé a stejně jako mnoho následujících let trávíme vánoční prázdniny v týpí v Rychlebských horách. Po letech začínají letní puťáky opět směřovat do Rumunska.
Nezbývá nám než opustit plástev Na Kozačce, náhradou získáváme na naše poměry rozsáhlý a komfortní sklepní prostor v Rejskově. Celé jaro a léto 1997 přetrvává velké budovatelské nadšení, potřebné k provedení rozsáhlých stavebních úprav.
V roce 2000 jsme začali jezdit na jarní Sraz společně se spřáteleným oddílem Ginkgo
Na počátku roku 2002 jsme začali vydávat pamětní kartičky, lístky formátu A8, které obdrží každý účastník výpravy. Vzhledem ke zpřísňujícím se požadavkům hygienikův kopeme v Malčicích vlastními silami studnu.
Po letech vznikla nová dívčí družina.
Na táboře 2005 se začaly za ukořistěné bodovací lístky rozdávat písničky na kartičkách a byla tak založena praxe i tradice oddílového zpěvníku, zvaného „bible“.
Špatníci se v roce 2006 vydali na družinovou výpravu do Turecka. Ve městě Trabzon zapomněli družinovou vlajku, ovšem dílem velké náhody se ji Alfonsovi o pár týdnů později podařilo vyzvednout. Rozhodně se jedná o jeden z nejzajímavějších osudů, jaký kdy družinovou vlajku potkal.
Jsme zpět v roce 2007: Celý tábor jsme shromažďovali dvanáct zlatých pečetí pro krále Vratislava, aby nakonec řekl, že je vlastně nepotřebuje. Staří kořeni zamířili na puťák do Rakouska na Stubai, zatímco mladší prošli o něco později Silickou planinu a pokračovali až do Nízkých Tater. Kule si pořídil nový foťák. Během dvou víkendových vod se podařilo splout dva úseky Lužnice, první ze Sezimáku a druhý ze Suchdola.
Protože pamětníci tvrdí, že nám již bude 40 let, rozhodli jsme se, že to nějak oslavíme. Shodou okolností jsme zrovna dospěli k číslu 40 i v pořadí ŠUPů, a tak nám, abychom tuto náhodu pěkně využili, nezbylo než zpracovat trochu netradiční vydání, kde se prolínají současné články současných autorů se vzpomínkami fosílií...
| Nahoru | Home |