ŠUP 14

Zimní tábor 98/99

opět v Lipové a opět v týpí, stejně, jako loni

Po počátečních nejasnostech jsme nakonec 26. prosince ráno odjeli ve složení: Krup, Maďal, Tatouch. Qík a Kule. Alfons tou dobou již sladce chrupal ve stanu asi 100 metrů od budoucího týpka. Později když jsme uháněli vlakem směrem k Horní Lipové, Alfons zkoušel naše nové sněžnice.
Ještě před srazem u pokladny 24 jsme si já a Qík dali sraz v klubovně, kde jsem zachránil naše životy vhodně voleným dotazem, máme-li kotlíky. Qík je měl doma. Vzali jsme tedy jiné.
Na hl.n.Praha jsme vyzvedli týpko s úschovny a vecpali se do vlaku. Týpko se tam nedostalo žádným zázrakem, ale donesl jsem ho tam 25. večer. Vlak měl vagóny do Walbrzycha, či jak se ten břich jmenoval. Maďal tvrdil, že je to někde za Jeseníkem.
V Lipové jsme se vydrali ven. Čekal nás tam Alfons. Pomohl nám táhnout linoleum s týpkem a lyžema. Sněhu bylo tentokrát více a tak jsme se nemuseli uchylovat ke kompromisům s kočárkem ze smeťáku, jako loni.
Alfons však neviděl týpiovky. Buď je přehléd, nebo je někdo zbalil. Naštěstí po zdolání posledního prudkého stoupání je vidím. Uf! Vyrábět nové by nebyla zrovna příjemná práce.
Začínáme odhazovat sníh a shánět kameny na ohniště. Svazujeme tři základní tyče a stavíme týpí. Přidáváme 8 dalších tyčí. Alfons obíhá s provazem 4 x kolem týpí a utahuje tyče k sobě. Přichází vrcholný okamžik přikládáme poslední tyč s navázaným týpkem. Začínáme spínat kostice a ejhle. Vše je špatně. Rozvázat 4x omotané tyče, rozebrat tyče rozvázat trojnohu, uvázat trojnohu o 20 cm níže, naskládat týpiovky, ovázat 4x, přiložit tyč s týpí a hle situace je velice podobná předcházející. Zase je nahoře velká díra. Chtělo to posunout o víc než 20 cm. Nakonec tyč s týpkem nacpeme víc do Maďalí postýlky a již je výš. Takto sice vznikne dole škvíra, tu však potřebujeme pro proudění vzduchu k ohni. Natahujeme linning, který nás ochrání proti studenému větru. Postýlky jsou na loňském místě jen přihazujeme novou vrstvu chvojí. Přichází čas rozpálit petrolejku a ouha. Nějakej chytrolín na táboře ztratil teflonové těsnění a nalejvacího otvoru a tlak nemilosrdně klesá. Alfons vyrábí z kusu gumy nové těsnění. Vše se nakonec podaří. Jíme Alfonsovo cukroví a Alfons si ztěžuje, že zítra musí odjet a jít v pondělí do práce!!!

Ráno jíme vánočku (Máša nám přibalila půlku její vánočky , druhou půlku měli Máša, Horác, Matěj a Čenich.). Je třeba sehnat dřevo na topení, opravit postele, ... . Odpoledne se s námi loučí nešťastný Alfons. Večer hrajeme synonyma.

Je pondělí ráno a my jsme se rozhodli nejít nakupovat a raději jít na kopec lyžovat. Cesta na Malení je pěkně ledovatá, ale za Smrkem je nádherná stopa. Svítí sluníčko. Občas čekáme na Krupa s Qíkem. Qík jede pomaleji a Krup vyrábí vedle lyžařské stopy šlépěje Yetiho. Nemá lyže, ale oddílové sněžnice. Dáváme si oběd a Krup s Qíkem se vrací do týpí. Ostatní jedou na konec stopy na Polskou horu. Nalákáme i jednoho moraváka se synem, který si myslí že jedeme do Petříkova. Vysvětlujeme mu jeho omyl. Příliš ho to nevyvede z míry a vydává se na další cestu. Domů do týpí dorážíme již za šera cestou potkáváme Krupa s Qíkem.

Je úterý ráno. Konzumujeme zbytky jídla a chystáme se nakupovat. Kolem poledne Já s Qíkem doprovázíme Krupa na vlak s tím, že pojedeme do Jeseníku nakupovat. Tatouch s Maďalem jdou lyžovat. Jedeme společně s Krupem do Jeseníku. Krup zde má 15 minut na nákup jídla na cestu. Loučíme se s ním a jdeme nakupovat věci pro Maďalův jídelníček. Objevuje se problém s petrolejem není, nakonec však objevíme poslední petrák v Jeseníku. Petrolejka je opravdu dost žravá a spotřebuje asi decku za hodinu!!! Obtíženi těžkým batohem trmácíme se na autobus nádraží. Odjedeme k bazénu do České vsi. Bazén je otevřen. Jen tu na rozdíl od předminulého roku nemají teplo v sušárně a vlastně nikde. Šetřit se musí. Tenkrát bylo v sušárně jak v sauně!!!
Jedeme autobusem do Jeseníku odtud vlakem do Horní Lipové. Večer již za tmy docházíme k týpku a přinášíme suroviny i na večeři. Opět zapalujeme petrolejku. Děláme k večeři jakousi čínu z kuřecího masa.

Ve středu jedeme opět na lyže jen Qík jde se sněžnicemi. Opouštíme tedy Qíka na Smrku. Qík se vrací po známé cestě k týpku. Tatouch s Maďalem mu sice radí nějak novou cestu, Qík se ale po počátečním pokusu jít po Alfonsových stopách vrací na starou osvědčenou cestu. My ostatní jedeme po obvyklé trase na Polskou horu. Jsme však na návětrné straně hor a tak jsme téměř pořád v mracích. Tatouch prorokuje, že liška, kterou jsme viděli přebíhat cestu již hoduje na našem uzeném a kuřatech. Naštěstí nehodovala a Qík také š´tastně našel cestu domů. Večer hrajeme Scrabble. Maďal nakonec dostane X a musí si ho odečíst a hořekuje nad nepřízní osudu. Takže hru musím vyhrát já.

Je Silvestr a s ním i konec starého roku. Nestáváme příliž brzy. Tatouch s Maďalem jdou lyžovat, já s Qíkem jdeme na dřevo. Nacházíme suchý buk a část ho odnosíme k týpí. Zbytek přinášejí Tatouch s Maďalem po svém návratu z projížďky. Buk je dokonalé dřevo na topení v týpí, ale musí se důkladně vysušit. Toho lze docílit naštípáním na drobná polínka, která se suší kolem ohně. Na druhou stranu se smrkem nejsou takové problémy se sušením, ale lítají z něj žhavíky na spacák či umělohmotnou bundu. Pomocí buku vyrábíme hromadu žhavíků pro grilování kuřat. Máme letos dvě kuřata na 4 lidi. Až na Qíka nemá nikdo problém sníst půlku kuřete. Vyrábíme opět zmrzlinu. Půlnoc a tím i příchod nového roku Qík zaspí. Maďal pronese něco v tom duchu, že jako neví co maj lidi na tom Novém roce, vždyť je to den jako každý jiný. Jdeme spát. Pro jistotu si však do spacáku dávám láhev s horkým čajem. Láhev spacák příjemně prohřeje a hřeje i během noci. Je výhodné natáhnout na ní tlustou ponožku, nebo dvě ponožky, aby zpočátku láhev nepálila a vydržela hřát celou noc.

Nový rok nevstáváme příliš brzy.Je zataženo. Odpoledne se vydáváme na pěší výpravu k chaloupce kde jsme bydleli předloni. Byla tam, jen okolí se trochu změnilo. Byla zde vykácena paseka. Vše vypadalo více otevřené. Dříve to zde bylo hezčí. Již se stmívá když stoupáme do kopců. Nahoře fouká vítr. Cestu k našemu skvělému týpí nakonec nacházíme. Je třeba však znovu přikolíkovat týpí, aby neuletělo. Při silných poryvech větru jsme několikrát měli namále. Mít týpí výš, tak již nestojí. Jsme vděčni za naše údolí, které nás chrání před prudkými poryvy větru.

Je předposlední den. Svítí slunce i když zjevně jen na závětrné straně hor. Chystáme výpravu k Nýznerovským vodopádům. Maďal s Tatouchem si berou lyže a ještě se jedou projet na Polskou. Já s Qíkem jdeme pěšky. Hned za Malením je chaloupka v které potkáváme její majitele. Chalupa je lesáků z Nýznerova. Prý zde ale velice fouká. Necháme si poradit cestu k vodopádům a cestou se snažím i něco vyfotit. Vodopády nemají chybu, ale na focení je zde příliš tma. Dáváme si svačinu a začínáme stoupat nahoru. Cestou si povídáme s Qíkem o snech, o chlapíčkovi schopném na chvíli zastavit své srdce, o lidech kteří jsou si schopni vyhubit své bradavice, o jeho strýci Tomáši Pfeifferovi... a vůbec o možnostech lidského těla.
Přijemně unaveni jsme došli na rozcestí na Malení. Vycházel zrovna měsíc a tak jsem se ho snažil vyfotit. Zkoumali jsme čím je to že měsíc u obzoru vypadá větší. Potvrdili jsme si vysvětlení uváděné v knihách. Měsíc u obzoru můžeme srovnávat s předměty u kterých známe jejich velikost. Stačilo se podívat na Měsíc skrz trubičku vytvořenou prsty ruky a hle hned byl menší. No zkuste si to. A jó. Funguje to. Rozebírali jsme svůj nový podnikatelský záměr prodej zmenšovače Měsíce. Papírová trubička s podrobným návodem - kus za 50,- Kč. Uspokojeni vidinou bohatých výdělků jsme se blížili k týpí. Byla již tma a svítil Jupiter. V týpí však ještě Tatouch s Maďalem nebyli. Rozdělali jsme oheň a zapálili petrolejku. Dorazil Maďal s Tatouchem. Byli nakonec také u Nýznerovských vodopádů. K večeři máme smažák. Tatouch má vajíčka na obalování v ešusu ve spacáku, aby nezmrzla. Skutečně nezmrzla. Po slušné večeři si dáváme ještě cukroví. Stejně nám zase zbyde nějaké (Maďalovo) do vlaku.

Je poslední den budeme muset opustit náš dočasný domov. Začínáme balit. Ve chvíli kdy začínáme balit týpí začne hustě sněžit. Naštěstí však tato chumelenice brzo končí. Týpí u většího ohně i trochu osušíme. Závěr patří fotce ležících táborníků na smrkových postýlkách. Cesta na vlak s linem je sice trochu horší než posledně. Je méně sněhu a místy jedeme i po štěrku. Na nádraží příjíždíme 10 minut před odjezdem vlaku. Tatouch ještě vnutí paní výpravčí zbytek petroleje do nádražních lamp a již nasedáme je to přímý vlak do Prahy. Ale po rozhovoru s průvodčí raději v Letohradu opouštíme tento vlak a jede vlakem do Ústí nad Orlicí, odkud jedeme rychlíkem. Přestupování se vyplatilo jsme v Praze o třičtvrtě hodiny dříve, než ten přímý vlak přes Hradec. Na nádraží děláme kolečko Maďal odjíždí domů My tři jedeme s týpkem do klubovny. Týpko je rozhozeno a může se sušit klubovnou se line silná vůně všech našich ohýnků.

A tím definitivně zimák končí.
Pravda, zbývá ještě sníst nějaký ten závin a sušenky, to však nebude velký problém.

Zapsal Kule

Zpět