ŠUP 14

Zimní výprava do Krakonoš

Odjezd

Chata u StrážnéhoSešli jsme se u vlaku na Hlavním nádraží jednoho zimního podvečera a to samozřejmě později než jsme si původně představovali.To mělo za následek nepříjemné dobíhání vlaku a jiné přídavné zmatky. Posléze jsme se však do vlaku úspěšně dostali a nastoupili tak dalekou cestu do Vrchlabí. Tam jsme po několika změnách cestovních vlaků dorazili okolo desáté hodiny noční.Na nádraží jsme se dohadovali, zda pojedeme ještě busem, či zda půjdeme pěšmo až do Strážného. Nakonec po konzultaci s jízdním řádem ČSAD jsme se rozhodli pro pěšmo.
Cesta byla daleká a únavná. Po tom co jsme došli na rozcestí kde se odbočovalo do Strážného bylo nám už docela unaveno a čekala nás ještě docela dálava. Zde jsme se rozhodovali, zda zvolíme zkratku, nebo silnici, kterážto byla asi o pět kilometrů delší.Kule sice nabádal k silnici, nicméně nakonec kapituloval pod pádnými argumenty Stracha a malých pitrýsků, kteří byli již se svými silami pod kritickou mezí.Máša, Horác, Mates a Maďal se vydali po silnici.
Zimní scenérie...Nakonec se ukázalo, že jsme výběrem zkratky značně cestu zjednodušili. Bylo to sice stále do prudkého a klouzavého kopce, ale jinak dobře zvládnutelné pro všechny. Na kopečku ve Strážném jsme se setkali s Horácem a jeho doprovodem. Potom již zbývalo "pouze" dojít do chaty. Tam jsme šli ještě asi půl hodiny, přičemž Kotul si asi po deseti minutách vzpoměl, že si nahoře ve Strážném zapoměl ski. To vedlo k jeho návratu a našemu vymrznutí. Potom jsme již vyrazili na závěrečný úsek naší pouti.
Když už jsme byli pod chatou (zbývalo asi 400 metrů stáli jsme před rozhodnutím,kudy se vypravit.Maďal tvrdil, že vždy chodí nyní ne-prošlapanou cestou vlevo.Tam se nakonec také Kule vypravil. Horác s Mášou,mnou a Maďalem jsme zvolili pro kočárek lepší prošlapanou cestu vpravo. Jak se ukázalo měli jsme lepší výběr a do chaty jsme dorazili o něco dříve a o něco málo sušší. To už se měnilo datum a bylo zítra.
Po cestě řádně unaveni a vymrzlí jsme se zmohli ještě na uvaření čaje a pojezení několika málo večeří. Spát jsme šli asi v půl druhé.

Sobota a sobotní výlet do kopců

Zimní scenérie...Ráno, po tom co se všichni vyhrabali ze spacáků jsme posnídali skvělý závin s čajem a dohodli se, že musíme co nejdříve vyrazit do kopců. Všichni už byli připraveni jen Ahalbert se ještě ani neustrojil. Dostat jej ven bylo těžší než naučit slona létat. Když už jsme konečně vy-razili, byla před mnohými nepřekonatelná překážka - zasněžený kopec. Každý se s tím vypořádával jinak. Někdo nářkem a prošením Boha aby mu pomohl jiný dokonce tak, že vybruslil nahoru. Situace prvních byla dramatizována těmi, kteří jezdili stále nahoru a dolu, přičemž se cestou dolu smáli pomalejším a popisovali jim jak to nahoře vypadá. Po tom, co jsme za hodinu na kopec vylezli,jsme dospěli k názoru, že nejlepší bude rozdělit se na dvě nestejně velké poloviny.
Tak došlo k tomu, že na jednu stranu vyrazila skupina Boháči a Strach s Mášou a na druhou Kule a pitrýsci. Boháči hnali neuvěřitelným tempem vzhůru na Výrovku a já měl co dělat abych jim stačil. Máša poháněna tahem Čenicha to vzdala asi po čtyřech kilometrech. Já vydržel až do úplného konce. Cestou zpět jsem trochu vymrzl ale jinak to bylo fajn.
Večer jsme se unaveni navečeřeli polívkou a někteří unaveni šli spát. Ostatní vydrželi až do brzkých ranních hodin povídat, poslouchat,...

Nedělní lyžování a návrat

Pozor! Umělecké foto!Po zdlouhavém vstávání a ještě zdlouhavější snídani, se někteří rozhodli ještě běžkat. Já tedy ne.Kule vyrazil s několika pitrýsky ven a ostatní se jali uklízet to, co po nás zůstalo v chatě.To bylo samo o sobě velmi namáhavé. Hlavně donucení Ahalberta k činnosti. Hned po uklizení jsme se jali mazat zbývající chleby na oběd, pozdní oběd a večeři. Bylo okolo toho hodně užírání a mlácení po lebkách, ale nakonec jsme to zvládli. Pak se vrátil Kule a několik jich hned užral.
Potom začala debata o tom kudy půjdeme zpět. Nakonec bylo rozhodnuto, že Horác, jeho skupina a já půjdeme po silnici, zatímco ostatní půjdou běžky.
My jsme dorazili po menších úpravách kočárku celkem v pořádku. Pravda cestou jsme občas zle klouzali po ledu ale jinak to bylo vcelku v pohodě.
Na Kuleho jsme čekali ještě pět minut před odjezdem vlaku ale nakonec přece jen dorazil. Nastoupili jsme tedy a vydali se na kodrcavou cestu zpět do Prahy. Tam jsme se rozloučili (Ahalbert se opět někam zašil) a vydali se do tepla svých domovů.

Zapsal Strach


Zpět