31.1. - 3.2. 2002
Už dávno jsme se tehdy sešli na Florenci s naší lyžařskou a sněžnicovskou výstrojí. Po příchodu bratří Ahalbertů přišel dokonce i Kule s místenkami. No a pak už jsme se nalodili do autobusu a jelo se.
Cesta ubíhala celkem rychle. Náš pilot jel docela rázně tak se mi udělalo nevolno. Naštěstí Kubulův kinedril to spravil. Pak jsme se vylodili a v panice našli naše batohy které tam tuším že Strach vyhazoval z kufru se slovy: Jo tak tenhle vypadá, že by mohl být náš.
Šlo se po sjezdovce nahoru. Bylo to docela nesnadné, protože sjezdovka byla místy namrzlá a místy se to strašně bořilo. No nakonec jsme všichni dorazili do chaloupky, kde už Baloun vítal příchozí v uniformě Veřejné Bezpečnosti. Čapka jak se později ukázalo byla z první republiky. Vybalili jsme se a po příchodu Kuleho jsme zjistili, že na zastávce přebyl jeden batoh. Kule ho dal kolem projíždějícímu taxíku, aby ho odvezl do Špindlu. Jenže majitel když zjistil ve Špindlu, že mu chybí baťoh tak pro něj jel do Hedvíkovic, ale minul se s taxíkem. Naštěstí tam byl Alfons s automobilem a tak mohl nešťastníka odvézt zpět na konečnou. Jestli batoh dostal nebo ne tak to vám poví Alfons. Ale myslím si, že to mělo happy end. No po těchto událostech jsme se uložili ke spánku. Alfons s Maďalem řikali něco o svém společném hrobě.
Ráno jsme se probudili do krásného jarozimního dne. Sníh ubýval, ale sluníčko nám to vynahradilo. Vyběhli jsme na běžky na Horní Mísečky. Já jsem po cestě navštívil jednu paní na Labské přehradě. Na Mísečky jsem doběhl akorát v době kdy skupina Plác, Sporýš a Ahalbert dorazila ke kiosku s párky a ostatními dobrotami. Po chlebech na kterých mi vyčítali, že jsem je málo namazal taveňákem, jsme se vydali zpět. Já šel stejnou cestou. Ostatní odběhli někam jinam. Na Ručičkách jsem potkal Pytlíky s Turbem a Tigerem. Tiger původně vyrazil s Výry ale nějak se zapomněl. Další cesta probíhala dost pomalu, ale všichni se snažili a určitě si užívali pocit skluzu. Po překonání sjezdovek jsme dorazili k chatě.
U chaty už kopali jedinci, kteří nevyrazili na běžky chodbičky na eskymáckou honičku. Večer jsme si ji šli opravdu zahrát. Byla to docela srandy. Po večeři jsme se snažili maximálně využít Kuleho kameru. Točili jsme všelijaké rádoby vtipné scény. Docela jsme se vyblbli a Kule byl rád, že se mu vrátila kamera neporušena.
Večer tuším, že byla večeře, ale už si nepamatuji co bylo, ale určitě to bylo něco dobrého. Pak se asi něco hrálo a četlo, ale už opravdu nevím co. Večer Aha něco dělal s oknem až mu zůstalo v ruce. Trochu jsme se zasmáli a šlo se spát.
Ráno jsme postavili hrady na bitvy o svíčky a pak byla (para)olympiáda. Zapálil se oheň. Pak se sportovalo. Byl to biatlon v běhu okolo meze s dvojitou položkou střelby ve stoje. Pak se jel závod jednobobů. Byla to sranda. Pak bylo vyhlášení výsledků. Dopadlo to takto (viz. tabulka).
| Výsledky paralympiády |
Biatlon
|
Pak si to nějak už moc nepamatuji až na to, že jsem šel s Kulem a s vůdcem skupiny Balounem na Sjezd. Byla to sranda jak nahoru, kdy Baloun vybral nejdelší cestu a Kule, který si s sebou táhl pekelný stroj, těžký jako …. byl mírně nervózní. Když jsme došli nahoru tak jsme se občerstvili v bufetu. Sjezd byl po Balounem vybrané černé sjezdovce. Kule se svým strojem to radši snesl takže to vlastně sebou tahal akorát aby posílil své tělo. Jo možná potom takou rovinku na konci sjel. Večer jsme šli spát.
Potom se nějak balilo a odešlo se na vlak. vlak málem nestihl Aha který dělal vyúčtování a když si šel nakoupit něco do obchodu tak vlak už skoro odjížděl. Ve vlakem strašně dlouhé cestě jsme hráli katániho. Asociace také nebyli špatné. Na nádraží jsme udělali ale to už si určitě domyslíte co.
Zapsal Wrápenec
Na pololetky se odjíždělo autobusem pravděpodobně z Florence. Jelo se až do Herlíkovic, což je kousek za Vrchlabím. My s Alfonsem, Maďalem a Janou jsme přijeli autem trochu později, takže jsme už jen přihlíželi zmatku s baťohem, jelikož někdo od nás vyndal nějakým dvou cizím lidem z autobusu batoh a byl trošku zmatek s tím ho dostat zpátky. Nakonec ty dva lidi odvezli Alfons s Maďalem autem do Špindlu, kde už snad všichni hledali ten jejich batoh, protože Kule rozjel celkem úspěšnou záchranou akci. Myslím, že tato příhoda se bude mezi taxikáři tradovat ještě hodně dlouho….
Následoval trochu drsný výstup k balounově chalupě (no drsný – byl trošku zmrzlý sníh a bylo celkem teplo a je to celkem prudký kopec). Většina lidiček už byla nahoře, protože se nezabývali tuhou pátračkou jako Kule. Byla nádherná noc – byly krásně vidět hvězdy a tak.
V chalupě jsme se rozdělili jak bude spát zhruba do tří oblastí a nanosili sem potřebné matrace. Potom jsme ve vychladlých pokojích zatopili abychom tam měli aspoň trochu teplo. Dojídaly se vlastní zásoby jídla a někteří co neměli svoje vydatně pomáhali ostatním. Tentokrát se šlo spát celkem pozdě.
V pátek ráno nás vzbudil hustej budíček už v půl osmý. Ke snídani byl kus makovce a vánočky a k tomu byl čaj a dokonce i kakao (Kule dotáhl na kopec mlíka). Potom se všichni vydali na výlet na běžkách. Šlo se po družinkách. Ti nejmenší šli jen kousek, zato takoví machři jako jsou Výři ti byli až někde v Polsku nebo co to říkal Sporýš (bližší informace u něho… asi ale kecá). Kule a Jana skoro celé dopoledne spali, protože simulovali nemoce. Já to musim vědět, páč sem zůstal v chalupě díky tomu, že nemám běžky. Tak sem si alespoň zaboboval a postavil závodní bobovou dráhu. Po obědě se ty dva lazaři konečně zvedli a šli na chvilku ven. Udělalo se úplně nádherný počasí. Kule tedy vytáhl lopaty a šli jsme kopat dráhu eskymáckou honičku. Alfons přijel sice brzo ale zmizel v chalupě. Sice taky simuloval nemoc, ale byl aspoň chvíli venku. No ale sliboval pomoc při stavění bludiště ááá zmizel. Kule se zdechnul taky, že se jde ohřát a ohřejval se asi dvě hodiny. Pak ale vylezl i s Vrápencem a kopali oba statečně.
Večer jsme si tu eskymáckou honičku vychutnali. Škoda že nás večer hrálo málo. K večeři byla rýže s čínou. Kule totiž nalezl nějaké stoleté maso v mrazáku a Baloun si řekl že je vhodné, aby se už konečně zpracovalo. Maso nakonec bylo dobré, ale s tou rýží to bylo horší. Na talíři se tak objevila rýže: téměř syrová, hotová a nakonec i převařená. Alespoň byl velmi široký výběr jídla. Ale ušlo až na to, že toho bylo hrozně málo. Večer se ještě hráli nějaké stolní hry. Tento den se šlo spát celkem brzo.
Ráno se vstávalo o něco později než den předcházející (zhruba o hodinu).
Ke snídani byl poridž, ale tentokrát celkem dobrý. Byl nádherný den a proto se znovu začlo vyrážet na běžky. Někteří toho ale měli už plné kecky (to je jen slovní brat – to neznamená, že by tam někdo po venku chodil v keckách) a tak šli sáňkovat. Kule našel takové super sáňky (4 lyže spojené k sobě – mimochodem potom říkal, že jezdí rychlejš než drak). Maďal, Strach a Sova a možná ještě někdo nám ujeli a tak jsme s alfonsem, Janou a Ahalbertem jeli sami. Vzali jsme to přes vrchol Žalý, kde jsme vylezli na rozhlednu a pokochali se nádherným pohledem na Krkonoše a okolí. Tady nás dohnal Tatouch a jako estetický barbar jel dál a ujel nám taky. Dojeli jsme trochu klikatě až na rovinku. Já sem se odtud jel podívat za jedním známým, jestli je tu na chatě. Bohužel nebyl. Alfons vyrazil na Mísečky. Vrátil sem se asi za ¾ hodiny a téměř jsme se sešli s Alfonsem, který se vracel z půli cesty tam, protože říkal, že se hrozně rozkašlával. Chvíli jsme tedy pobyli na Rovince a pak vyrazili zpátky.
K večíru se hráli hrady (koulovaná). Úkolem bylo sfouknout svíčku protihráčům. Ta svíčka byla ale schovaná právě v tom hradě. Přišel sem později a samozřejmě jsem se připojil ke špatnému družstvu, které díky špatné taktice a laxnosti některých spolubojovníků prohrálo. (Navíc jsem si inteligent na koulovačku nevzal rukavice…)
K večeři bylo Miláno. Bylo trochu víc než té Číny předešlý den a bylo to i trochu lepší pochutnáníčko. Holt kuchař Adalbert a Alfons se nezapřou. Před večeří a i povečeři se hráli stolní hry. Někdo dokonce zabavil Kulemu kameru a natáčeli v chalupě hudební kliky – no to si představte !!!
Spát se šlo zas celkem brzo.
Ráno bylo vcelku normální. Ke snídani znovu co jiného než poridž, tentokrát už horší než v sobotu. Až teď se začal plnit plán zimních olympijských her, který byl původně jestli sem dobře informován plánován na celé tři dny. No nic. Začalo to slavnostním nástupem a vysvětlením pravidel jednotlivých disciplín. Jel se závodní slalom na bobech (ten co jsem tvořil už v pátek) a biatlon. Bylo nádherné počasí, takže se všichni bavili a nikdo nestrádal. Bohužel nemám u sebe výsledky jednotlivých disciplín, jen vím, že obě disciplíny vyhrál Sporýš a kolem se umístili OMV, Vrápenec, nějakej Kubula a dál už si nevzpomínám.
Tak jestli někdo má výsledky prosím zde o doplnění. To že se vytratil Strach a jel na Mísečky, aby se tam mohl pořádně vymlátit a sedřít si půlku těla jsme zjistili až když se vrátil na oběd. K obědu byly celkem hody, protože k asi dvěma chlebům zbyla tuna zelí, dvě tuny šunky, asi sto hermelínů deset cihel eidamu apod.
Jinak se rychle uklízelo a pospíchalo. Následoval rychlý odchod na nádraží aby neujel vlak. Tentokrát ale spěch nebyl na místě. Alfons sice vzal některým pod kopcem batohy na nádraží ale i to nepomohlo přijít o trochu později než se povedlo. A zadařilo se tak, že na nádraží bylo ještě HODINA A PŮL času. Radši jsme po tom co jsme udělali kolečko rychle odjeli autem abychom tam nemuseli tak dlouho čekat. Sice někteří říkali, že to tam bez nás nevydrží, ale byli jsme Tvrďáci o odjeli jsme.
Tak to by asi bylo všechno k tomuto tématu. Bylo nádherné počasí, kéž by nás provázelo i na dalších akcích, které budou následovat.
Nazdárek, DiKi
| ŠUP | Nahoru | Home |