27. - 30. září 2001
Vážený čtenáři, pokud jsi ještě nečetli zápis z první vody nebo alespoň jeho úvod, prosím abys tak učinil ihned, nejlépe před čtením tohoto dalšího článku.
Děkuji autor
Tentokrát jsme se sešli na Hlaváku už nezvykle brzo ve 14 hodin 14 minut 5 sekund. Tentokrát nás tam bylo jedenáct. Když Kule kupoval lístky, tak ne paní v okýnku, ale sám velký drážní počítač mu odmítl vydat jízdenky z Prahy do Lokte přes Mariánské lázně, tak mu dal lístky dva. Paní co stála za Kulem byla celkem nervózní a ani po opakovaných výzvách, že to bude na dlouho nepřestala remcat a nepřešla si do vedlejší fronty. Tentokrát z nás nikdo neodpadl a tak jsme šli na vlak. Kule se hnal na vlak do Norimberka a snažil se nás k tomu taky přemluvit. My se ale nedali a vlezli jsme do správného vlaku na Cheb.
Znovu sem vychytal kupé s Pytlíkama, ale to už byl Turbo s námi, tak si je začal hnedka od začátku krotit. Ale stejně si myslim, že to nemá jednoduchý a nezvládá. Vlak neodjížděl v 14.30 ale až v 14.41 asi aby ten čas byl hezky symetrický. Samozřejmě se Pytlíci ve vlaku zase trochu rubali ale tentokrát to bylo slabší (nebo lepší..??). Do Mariánek jsme přijeli asi s půlhodinovým spožděním a jen tak tak jsme se stihli přemístit do osobáku, který na nás už čekal. Tím jsme jeli asi dvě hodiny. Kule nás cestou udivoval svými přesnými výmysly o původu kláštera v Teplé (byl premonstrátský). Kdesi jsme přesedali na autobus. Tím jsme jeli asi další tři čtvrtě hodiny. V Lokti jsme vysedli a vydali se hledat kemp, který měl být kousek. V kempu se Kule nenápadně zeptal kolik chtějí za noc za osobu a pak jsme se (ne)nápadně stejně odebrali mimo kemp, kde jsme to zapíchli. Turbo chvíli běhal po kopcích a hledal tyče. Pak jsme mu už skoro zoufalému museli s Krupem postavit stan, aby měl chudák kde spát…. Pytlíky jsme chytře rozdělili tak, aby spal každý v jiném stanu a nemohli ráno tak ječet.
Ráno jsme dali ke snídani záviny a trochu se zabalili a vyrazili na prohlídku hradu Lokte. U batohů akorát zůstal Kvík a tvářil se, že je bude hlídat. U pokladny se Kule snažil ušetřit celých 10 Kč tím, že nechtěl průvodce. Paní v pokladně ho jaksi utřela a tak zahanbený pan inženýr musel zaplatit těch 10 korun navíc. (Vstupné pro děti a studenty bylo stejné, ať už s průvodcem, tak i bez něj. Jen pro dospělé to bylo o 10 Kč dražší. V celé naší skupině jsem tedy měl přispět na průvodce jen já! To jsem v žertu chtěl naznačit paní v pokladně. Ta však to jako žert nevzala a tak jsem raději zaplatil těch 10 Kč za průvodce pro všechny! pozn. KTH) Měli jsme samostatnou prohlídku 26 metrů vysoké věže, kde se Kule choval jako normální turista a chtěl lézt po renesanční kostře střechy. Ještě že jsme byli na blízku my civilizovaní normální lidi. (No jo, nevěřte tomu! Jen jsem obdivoval složitost trámoví ve věži. K lezení po trámech by se nechal vyhecovat snad pouze Maďal, který leze po nádražní budově v Plzni. pozn. KTH) Pak už na nás čekal mladý Quide (podle místní cedulky - jinak je to Guide a znamená to průvodce).
Zpočátku mluvil o obci Lokti a hradu, které dostaly jméno podle tvaru řeky, která zde vytváří obrazec podobný ohnutému lokti (zde se blýsknul Kule, který tohle všechno věděl). Na blízku byly i dělové koule z dob švédského obléhání za třicetileté války a dva smírčí(?) kříže.
Na jediném velkém nádvoří je studna, která nejdříve studna nebyla a pak za doby Šliků byla prohloubena až pod hladinu Ohře a měří asi tak padesát metrů.
Hrad byl založen někdy před rokem 1234 a měl románskou podobu. Dodnes se neví zda hrad postavili němci či češi. Na počátku 14 století se tu měla schovávat Eliška Přemyslovna, matka to Karla IV., před svým mužem Janem Lucemburským, který si myslel, že chce místo něho dosadit na trůn jeho syna. Poté se lstí dostal do hradu a obsadil ho a Karla tu nějaký čas věznil. Za vlády Karla IV. místní kraj vzkvétal. Dokladem je založení Horkých lázní u Lokte (kdo by nevěděl, tak to jsou Karlovy Vary).
V šestnáctém století držel hrad rod Šliků (bohatí to šlechtici - měli stříbrný důl v Jáchymově a razili mince). Po třicetileté válce jim byl zabaven. Hrad byl v průběhu staletí několikrát dobýván, ale nikdy nebyl úplně dobyt (například hrad dobývali husité a poté i švédové - to jsou ty dochované dělové koule). V roce 1822 byl hrad přestavěn na věznici a ztratil tak nadobro svou podobu, protože bylo např. zbořeno křídlo připojené k románské věži (ta původně měla cimbuří a kopírovala románskou věž v Chebu, která ještě cimbuří má, tato dnes má renesanční střechu). Věznice sloužila dokonce i po druhé světové válce, když tu komunisté zavírali různé nepohodlné osoby. Na hradě nejsou žádné dochované památky (mezi i nimi uvítací pohár pro Karla IV.), jelikož když po roce 1989 předával památkový ústav v Plzni hrad do rukou obce Lokte, odnesl si všechny artefakty s sebou.
Ze zajímavostí jsou tu k vidění pozůstatky z kostela sv. Václava. Kostra pravděpodobně zabité ženy z tohoto kostela, apod. V reprezentačních prostorách měl výstavu svých fotografií Jadran Šetlík.
V obřadní síni dokonce je kus přinesené zdi odněkud jinud. V další reprezentační síni, kde zasedali městští radní, měli namalovánu letní krajinu i se zateplením, aby jim bylo v zimě teplo při pohledu na okolní zdi (prvopočátky autosugesce už v renesanční době). Poslední místnost jsem bohužel neslyšel, protože jsem se zdržel….
Na hradě je ještě výstava porcelánu, převážně z místní porcelánky, pár kousků je i z Vídně. Porcelánka zde byla založena poprvé na začátku 19. stol.
Poté jsme měli ještě samostatnou prohlídku románské polorozpadlé rotundy a kobek s věznicemi (zde jsme nějak zapomněli zanechat Pytlíky… ). Ještě před odchodem se Ondra snažil za pomoci Maďala utrhnout Goblinovi jeho kyj a to i přes výslovné varování průvodce, který říkal, že Goblin plní přání jen tomu, kdo mu sáhne na vousy. Goblin je bronzová postavička a je na Lokti pánem skal a podsvětí…
Pak jsme se ještě šli podívat do Černé věže na výstavu knižní vazby. Z věže jsme s Kulem šli do krámu, kde jsme koupili minerálku a mléko. Ostatní se někam ztratili. Cestou zpátky se Kule nechal unést nádherným tunelem, který ihned začal zuřivě fotit. Tak sem vyrazil napřed. A ejhle zde už čekají další členové výpravy, kteří jeli s Alfonsem autem v pátek ráno. Vypadají zle a naštvaně (nebo zle naštvaně??) a nadávají něco o tom, že tam čekají asi tři čtvrtě hodiny. Když ostatní ještě chvíli nejdou, tak odjíždíme na lodích k místu, kde jsme spali. Přede mnou jede Sova a po pár metrech se cvaknul (prý kvůli deseti kilům brambor, ale kdo tomu uvěří?). Krup cestou z Lokte k tábořišti prohrábl kontejner s odpadkama a našel malinko porouchanou skládací židličku a vzal si jí s sebou. Celkem rychle se balíme a vyrážíme. K obědu máme krupovu Budapešťskou pomazánku a kuleho neznámou (z pozdějších zkušeností asi nejspíš koňskou), zbytek si tak občas hází roastbeefem. Akorát Sova to trochu přehnal a šel si zaplavat do řeky. Cestou na vodě se nic zajímavého neděje. Projíždíme Karlovými Vary a dojíždíme k Hubertusu. Nad ním po středně dlouhém dohadování mezi „papaláši“ táboříme. Večer se smaží smažáky a hlavy bedel. Krup se snaží si spravit židličku, ale marně. Po večeři dělali Krup, Maďal, Sova a ještě další jedinci menší neplechu, později i plechu. Je to večer samých dobrých tonů linoucích se z krupovýho Charanga a erární kytary a dalších nástrojů. Jdeme s Krupem spát asi tak v půl jedný, ale Maďal se Sovou ještě pořád smaží (zde mám na mysli hudbu).
Ráno už samozřejmě Maďal i Sova jsou venku, když se my dva teprve probouzíme. Ke snídani se dělá…. (no schválně co to asi bude, co tak asi bejvá ke snídani???) no je to přece super bezvadnej poridž !! Po vydatné snídani vyrážíme. Sjíždíme Hubertus. Celkem to jde. (Alfons vytvořil za předchozí den takovou fámu, že to je skoro nesjízdný úsek, který se on snažil sjet a posléze i vyjet a tak ho to ztrestalo, že na to mají jen ti nejlepší bouchači). Alfons tedy s Krupem sjíždí ještě jednou ale školácká chyba jim to zkazila a už se oba koupou. Nasedli ale statečně znovu a napodruhé už se jim to podařilo celkem úspěšně. Ještě jel Alf s Maďalem a to nadvakrát, protože napoprvé se jim to moc nepovedlo. Na oběd zastavujeme nad malým jezem. Cestou jsme ztratili Kvíka s Psíkem, kteří spáchali v lodi díru vel, vel, velkou… . Házeli jsme si roastbeefem a někdo se i válel v kravincích, kterých bylo všude požehnaně.
Kvík se nakonec dostavil, tak jsme po vydatném obědě, ke kterému byly pomazánkový másla, mohli vyrazit dál. Jezů moc nebylo, většinou byly obnášecí, až na pár malých, které se daly jet. V Kyselce Kule nabírá kanďák mattoniho vodičky a Alfons s Maďalem vyrážejí dopředu, aby mohli dojet pro auto, které nechal Alfons ještě před Karlovými Vary. Nabíráme jejich loď, kterou nechali pod mostem. Ještě nabíráme vodu do kanystrů a Kule ukořistil někde spoustu jablek a za chvíli už parkujeme. Stavíme a jíme poměrně brzy. Je sejráno. Alf s Maďalem dorazili také celkem brzo. Kytary se nechtěl nikdo chopit, tak hráli jen Krup, Maďal a Sova. Museli jsme jít brzy spát, protože ráno jsme museli vstávat.
Ráno se probouzíme vážně brzo. Kule má u svého stanu kvalitního „stopaře“, ale nikdo se k němu nechce přiznat. Ke snídani, jak už asi všichni tušíte, byl co? No poridž. Tentokrát s jablkama. Balíme rychle a vyrážíme. Máme to do Klášterce nad Ohří asi 18 kiláčků. Řeka dost teče, ale je dost plná takových tvrdých věciček, co se dokážou dobře schovat pod hladinku - totiž kamínků. Cestou potkáváme další vodáky, kteří mají plastové lodě a je jich trochu víc. Později vyjde najevo, že jsou od skautů a jejich vedoucí je učitelem Psíka, Turba a Tu… Jany na fyziku a ještě něčeho. Asi tak po 12 kilometrech začíná pršet a Kule ukončuje naší pouť a to i když můžeme jet dál. Rychle se všichni balí a pospíchají na vlak. Alf a Maďal jedou dál po řece pro auto, které je v plánovaném cíli, totiž v Klášterci. Čekal jsem tedy s Krupem až přijedou s autem. Značnou část si krátíme i konverzací se šéfikem (učitelem) od skautíků. Náhodou jsem se šel podívat na nádraží, kdy jel ten vlak, kterým měli odjet a jel v 12.51. Když odcházel poslední člověk od nás, bylo tak 12.25 a Kule říkal, že to jede ani ne za 10 sekund. Nechápu to doteďka…. Nakládali jsme v jemném deštíku a odjeli jsme asi tak ve dvě. Déšť nás už cestou a ani v Praze neopustil. V Praze se nejprve stavujeme v klubovně vyložit mokré vesty a pádla. Když jsme odjížděli přicházel akorát Kule do klubovny, aby se osprchoval a když jsme na něj mávali ať k nám jde, tak dělal jako že vůbec nechápe vo co de a že se jde sprchovat (později se nám mailem omluvil z důležité porady na WC, ale ze záchoda to přece není moc daleko do sprchy…). Tak jsme to holt museli vyložit sami. (No zase jsem umyl kotle a kanystry. pozn. KTH) Ještě jsme vezli Maďala na Smíchov a pak Krupa domů a to už byl jen koussssekkkk k nám domů….. Vůbec netušim co se dělo ve vlaku, ale pravděpodobně se dělalo vyúčtování. Na větší podrobnosti se zeptejte těch co tam byli.
To je tedy asi všechno na co si vzpomínám. Pokud si na něco vzpomenete nebo jsem Vás v tomto, či minulém článku urazil nebo naopak pochválil, prosím abyste učinili podobně v některém dalším čísle našeho pravidelného občasníku.
Ahoj Tě DiKi
| ŠUP | Nahoru | Home |