21. - 23. září 2001
Jelikož jsem autorem obou článků o podzimních vodách, rád bych Vás upozornil, že se dá předpokládat korektura Kuleho (popřípadě, když se k tomu dostane, tak i Tatoucha), který si určitě nenechá ujít příležitost a začne mi do článku ještě před tiskem z pozice vydavatele (nebo korektora?) vkládat jakési jeho poznámky, kterými se snaží nějaké věci upřesnit (pravděpodobně narážky na jeho osobu apod.) či ozdobit (narážky taky na někoho jiného nebo přímo na mě ). Proto Vás prosím, abyste si těchto nepovolených vložek nevšímali a tyto vložené pasáže přeskakovali. (pokud by se Vám nelíbil sloh nebo slova vyjádřená v hovorové češtině, tak to dejte řádně najevo a já budu příště psát spisovně). Děkuji za pozornost a přeji pěkné počtení…
Sešli jsme se na Hlavním nádraží asi tak v 16 hodin 11 minut a 35 sekund celkem přesně. Bylo nás tam asi tak 13, možná víc. Protože ale například Skorec, který s námi jak je rok dlouhý (nebo možná uherský rok dlouhý???) nikde nebyl, tak se mu asi z nás udělalo zle a říkal, že radši půjde s maminkou domů a s námi že nepojede. Tak jsme od něho a od dalších odpadlíků (Kubula a jemu podobní) vzali jídlo a loďák a vyrazili jsme po krátkém čekání na Maďala, který kupoval lístky, na vlak.
Ve vlaku jsme se rozdělili do pár kupátek. Já si sednul kromě s Cukem ještě s Petrem, Ondrou a Kvíčalou pocházejících z Tarbíků (Turbíšů..?? Pytlíků! pozn. KTH). To jsem ještě ale nevěděl, co jsou zač a jaká to byla megachyba. Cuk se sice snažil spát, ale to se mu podařilo jen asi do Prahy Smíchova. Ta povedená trojka zezačátku sice seděla a jen tak lehce se pošťuchovala, což se dalo ještě ukočírovat. Jen co ale bylo kupé vyprázdněno lidmi, kteří vystoupili z vlaku v Plzni (kde mimochodem pěkně lilo), tak se do toho dali. Rvali se pořád v chodbičce a zároveň tam vytírali podlahu, aby tam bylo čisto. Chuť vyhodit je z okna v nás jen rostla. Bohužel se jim podařilo se vždycky na něco vymluvit, takže jenom pořád dřepovali za nějaká nevhodná slova.
Vystupovali jsme v Chebu, což vlastně znamená, že jsme jeli vlakem z konečné na konečnou (je to asi poprvé, co sem jel z konce na druhý konec něčím jiným než metrem…). V Chebu jsem trochu udělal paniku, že vlak jede za tři minuty, ale seknul jsem se jen o hodinu. Tak jsme trávili ten čas v nádražní hale. Samozřejmě každý po svém… Pytlíci by určitě skoupili krámek s hračkama, který stál uprostřed, ale byl bohužel zavřený, tak alespoň pokračovali ve rvaní. Krup přemluvil několik poflakujících se jedinců, aby se sním složili na noviny. Měli jen Právo, takže výběr nic moc. No ani ty noviny taky nic moc. Sedli jsme do vlaku asi ve čtvrt na deset a jeli dvě stanice do Nebanic. Když jsme vystoupili, začalo trochu zase pršet. Očekávali jsme, že příde Kule a Kvík (nebo alespoň Kule) nám říct, kde jsou, protože jeli s Kvíkovým bratrem s loděmi napřed. Bohužel na nádraží nikdo nebyl, tak jsme vyrazili směrem někam po silnici, který určil Tatouch. Někde u chatové oblasti jsme si dali pauzu a Tatouch hledal ještě s několika jedinci místo na spaní. Spali jsme kousek od chat.
Ráno Maďal vysprintoval asi tři kiláky hledat Kuleho. Ten samozřejmě spal minulý den už od šesti a protože pršelo, tak se mu na nádraží nechtělo. Kule alespoň přivezl lodě, tak si to trochu vynahradil.
Vyrazili jsme. Jeli jsme čtyři singly, protože nás bylo celkem jen čtrnáct a lodí bylo devět (umíte si to snad všichni spočítat ne?). Udělalo se celkem hezky, takže ani nevyšly předpovědi, které řikaly v televizi, že bude strašně hnusně.
Při obědě jsme se snažili hrát trochu roastbeef, ale furt někdo odcházel pro chleba nebo se napít (takové povrchní nedůležité a k ničemu nepotřebné fyzické potřeby bych tvrdě potlačil..) tak to stálo za pěkný prd. Proto si prosím z toho vemte ponaučení pro příště.
Po obědě jsme jeli skrz Sokolov, kde bylo fakt nádherně, protože voda tekla jako ďabol a bylo superpočasí. Konali se tam závody „muškařů“(?), který byli roztahaní podél vody asi tři kilometry. Myslím, že ale žádnej nic nechytil. K večíru jsme hledali místo na spaní asi v rozmezí dvaceti metrů, protože dál byla rezervace. Kule našel místo asi tak tři sta metrů na kopci nad řekou. „Úžasnej“ výstup nahoru. Myslel jsem, že ho asi nahoře killnu. V lese kolem rostla spousta hub. Večer jsme vařili rejži a sojový maso. V noci byla snad nula, jelikož byla pěkná kosa.
Brzo ráno přijeli myslivci a málem nám zajeli Maďala, který spal pod širákem, tudíž ho asi neviděli. Nasypali něco někam a odjeli. Nás všechny ostatní stejně vzbudili Turbíci, kteří bydleli v jednom stanu a strašně se tam rubali a k tomu ještě navíc řvali jako tuři. Ke snídani jako obvykle byl uvařen poridž.
Vyrazili jsme celkem brzo. Za chvíli jsme dorazili do Lokte. První jez byl v poho, ale druhej nás celkem udivil. Byla tam sice šlajsna, ale byla do zatáčky. Po krátkém dohadování Krup sedl do lodi a sjel to. Tak jsme to sjeli všichni. Krátce na to Kule rozhodl, že se končí. Bohužel ale už sjel jez, nad kterým Krup sehnal nějaké místo u policistů, kde by se daly nechat lodě. Tak musel Kule vyrazit s Tatouchem někoho sehnat, kde je necháme. Byla to taková celkem rychlovka. Prckové vyrazili dopředu. My jsme rychle uklidili lodě a běželi za nima. Místo vlaku jel tudy autobus. Busák na nás ale musel čekat asi čtvrt hodiny, protože průvodčí na místním nádraží asi poprvé vypisoval slevenku na jízdenku, kterou jsme my vyžadovali. V autobuse se ukázal Vrápenec jako opravdový bratr, když tomu svému opravdovému sežral všechno, co mu Krup dal (například sušenky). V Novém Sedle jsme přesedli na vlak a jeli s ním do Chomutova. V tomto vlaku jsme obědvali. Naštěstí bylo jedno kupé úplně prázdné a tak jsme tam začali „kuchtit“. Měli jsme strašně chleba a pomazánkovejch másel. No prostě hody. Největší hladoví prudiči byli Cuk a Kvík. Se štěstím jsme to stihli akorát v mezičase, kdy byl průvodčí pryč, protože by ho asi kleplo, kdyby to viděl, co jsme tam udělali. V Chomutově jsme měli asi hodinu čas a tak jsme hráli Katányho. Poprvé sice Kule mafián nebyl, ale podruhý se odkopal a samozřejmě že byl. Ještě vlastně předtím Kule plašil, že nemůže nikde najít ten vlak a tak nevěděl jestli jede.
Ve vlaku se vytvořily skupinky, které hrály různé hry. Jedna hrála Abalone, druhá Asociace atd. Pak se ještě hrála plácaná.
Po zhruba šesti a půl nebo dokonce sedmi hodinách ve vlaku jsme dorazili na Hlavák asi v devět. Udělali jsme kolečko a rozešli se do vlastních van na pořádnou koupel….
Zapsal DiKi
Milý Dikobrazi, neber jméno Boží nadarmo do úst. Mé korektorské zásahy se vesměs omezují na opravu zjevně neúmyslných pravopisných chyb (v tomto článku jich nebylo více, než bys na prstech několika rukou napočítal). Věcné zásahy do textu neprovádím.
Tatouch
| ŠUP | Nahoru | Home |