ŠUP 21

Velká výprava za tajemstvím Obřích hor

1. - 4. 2. 2001

Čtvrtek

Malý běžkařUskutečnila se jest se od prvého Februára do čtvrtého tohoto měsíce LP roku dvoutisícého prvého v Obřích horách (z angl. The Giant Mountains = Krkonoše). Počátek všeho dění byl jest v Praze v provincii Karlín na Florencijském hlavním autobusovém nádraží na nástupišti číslo 23. Zde jest se sešli tito detektivové: Kule, Tatouch, Plác, Turbo, Baloun, Kotul, Kubula, Mungo, Adam. Jako poslední přiběhnuvší p.t. Ahalbert (p.t. znamená “pěknej tup”) bez "ski", pouze s dvěmi holemi v pravici třímajíc a jedním lyžařským "perkem" v batožině, vykřikuje něco o tom, že zbytek mu doveze sluha fiakrem i s jeho druhem v bratru. Lelkujíce ještě chvíli na nástupišti počali se slovutní detektivové pomalu trousiti do svého vozidla. Pak již vyrazili nejnovějším výdobytkem techniky - autobusem na dřevoplyn, zvaným KARROSSA - neuvěřitelnou rychlostí 35 mil za hodinu směrem severním. Cesta probíhala v klidu a naši slovutní detektivové se nenuceně bavili o novém technickém vynálezu zvaném fotoaparát. Ve Vrchlabí, kde stavěli, nalezli již páně Ahalbertova sluhu, který ve svém fiakru překročil pro člověka téměř životu nebezpečnou rychlost 45 mil za hodinu a přivezl mu zbylé vybavení a jeho druha Daniela. Naložili jest toto, vyrazili dále k tajemným Obřím horám. Vystoupivše v dědině Herlikowitz vydali se i se svým nákladem hore k horskej búdě Žižkovského Scotland Yardu. Tam ulehnuvši do spacích vaků, jali se odpočívati spánkem spravedlivých, zkrotivše poněkud bujnější mladší své kolegy dobře mířeným direktem mezi oční otvory. (bez záruky - OBR)

Tolik tedy úryvek z listu Prassa Žižkovskaja a nyní pokračuje vlastní vyprávění jednoho ze členů expedičního sboru ukrytého pod zkratkou TUR. Omluvte prosím poněkud nespisovné až slangové výrazy a samozřejmě i pravopisné chyby. Jde bohužel o doslovný přepis vyprávění detektiva pochybné inteligence.

Pátek

Dan při eskymácké honičceTož ráno když sme se probudili sme si dali ňáké závin a pak sme šli na ty lyže. Někteří s nás to měli na nohách poprvé a tak jim to šlo docela blbě, takže sme na ně museli furt čekat. Bily to Adam s Danielem no a protože nás to fakt přestalo bavit nechaly jsme je plácat se za náma a utekly jsme jim. Pak se jich Kulemu zželelo a rači se pro ně vrátil a uš s nima zvostal a pomalu se štrachaly za náma. My vostatní sme šly dál. Pak se nám stratil Plác s Ahalberetem. Voni blbouni šli tou delší a teší cestó, no a my vostatní sme šli pohodlně po oubočí toho kopce. Došli sme až na Rovinku, kde sme potkali Pláce a Berta. Fšichni, hlavně ty mladší si chtěli furt něco kupovat v bufáči. Jenomže neměly prašule takže měli smůlu a my vostatní a chytřejší, co sme je měli sme jim nepučili, protože sme sotva vyjely a voni by si už chtěli něco zase žrát. Tak to by nešlo a proto sme se rychle vydali na další cestu. Dál sme teda jeli na ty Horní Mísečky a je prauda, že někdo to měl v podstatě taky prvně na nohou, ale fakt dost dobře se nás držel (třeba Baloun, Kubula, Kotul a Mungo), to se musí nechat, jó holt jsou to božani. Myslím, že toto na ukázku již stačilo a zbytek se pokusím dovyprávět vlastními slovy, tak jak se vyskytuje v dobových archivech.

Tak jak jste již slyšeli ze slov p. TURa, naši detektivové dojeli na Horní Mísečky, zde si dali teplý čaj z termolahví a doplnili energii chlebem s pomazánkou. Dále se vydali po cedulích zvěstujících "Směr Richtung Rovinka" (Richtung - něm. směr) zpět. Můžete si říci, proč se vraceli stejnou cestou i zpět? To by jste (Turbo, Turbo! - poz. Krup;-)se ale velmi mýlili, protože na Rovinku vedou dvě cesty - zhruba stejně dlouhé a náročné. I když pokud bych mohl doporučit případným dalším návštěvníkům Krkonoš zvolte stejnou trasu po které šli naši detektivové, tedy po “Velbloudí cestě” na Rovinku a pak dále po lyžařské cestě pod Harrachovou skálou až na Horní Mísečky. Odtud zadem, po bežecké trati lesem nad Vítkovicemi, zpět na Rovinku. Pak je to již jen skok po známé “Velbloudí cestě” do chaty. Tato trasa zpět je výborná, jelikož vede téměř stále z kopce nebo po rovině. V chalupě čeká znavené detektivy teplý čaj a Kule s Danielem a Adamem. Také zjišťují, že se zde již objevili detektivové Krup a Alfons, kteří nemohli jet s ostatními, neb měli ten den službu. Ti si ale mezitím odskočili někam na Sněžku a přicházejí již za tmy. Mezitím si detektivové vaří něco k večeři. Co to bylo, o tom se archivní záznamy bohužel nezmiňují, ale jistě to bylo výborné. Po večeři se pro zájemce pořádá večerní bobování na sjezdovce, kterého se účastní všichni (zájemci). Pak jdou spát.

Sobota

Bratři v trikuRáno - po snídani, se vydávají služebně starší detektivové na výlet, zanechají mladší své kolegy v rukách Turba. Ti celé dopoledne bobují na rozličných výtvorech svých geniálních mozků. Po obědě se poflakují po chalupě a povídají si. V tuto chvíli bohužel náš zpravodaj opouští společnost a odjíždí zpět do Prahy. Ve vyprávění dalších zážitkůžižkovských detektivů bude dále pokračovat náš druhý zpravodaj se zkratkou KRU.

Nuže dobrá, tedy. Nejprve uvedu několik nepřesností, vzniklých rozdílnými výpověďmi svědků, na pravou míru. Předně, ani Krup, ani Alfons nebyli předchozího dne na Sněžce, nýbrž v koloniálu v údolí dokoupit potraviny. Dále se z jiného svědka podařilo získat (za použití mírných donucovacích prostředků) informaci, že ona záhadná večeře předchozího dne nebyla nic jiného, nežli pašovaná čína. Nyní již zpět k událostem sobotního dne. Běžecká výprava byla opět po podobné trase, jako předešlého dne. Za zmínku stojí neotřesitelné přesvědčení téměř všech, že za XYZ pojedou ještě šestikilometrový okruh, než se obrátí na zpáteční cestu, které se na místě XYZ však rozplynulo podobně, jako pára nad termoskou s čajem. Hlavně, že si to ale všichni nějak zdůvodnili. V chatě už byl Turbo na odchodu a zmizel tak rychle, že jsme mu ani nestihli dát čokoládu, kterou jsme jako na potvoru rozbalili hned po jeho odchodu. Taková smůla! Chvíli jsme si odpočinuli a následně se vydali hrát eskymo-honičku. Bludiště bylo kvalitní a kdyby ho jakási diverzní individua neustále nebořila, mohlo to být ještě lepší. K večeři jsme potom snědli cosi, čím se Krup patrně snažil zbavit nepohodlných svědků. Důkazy však chybí, a tak obvinění nemohou být vznesena. Před spaním jsme ještě trochu hráli na kytaru, nebo četli Merkuřana, nebo Jupiternina, nebo nějakého takového mimozemšťana…

Neděle

Kotul ve vlaku zpětNedělní den se zpravidla nese v uklízecím duchu. Ani tento nebyl výjimkou, ovšem až po druhém využití eskymáckého bludiště k honičce. Této však předcházelo značné rozšíření objektu kolem a dovnitř blízkého křoví. Zda se toto místo ukázalo jako strategické či ne, posuďte sami. K obědu jsme skousli nějaký chlebík a zbytek namazali na cestu. Zbývalo se dopravit na nádraží. Někteří využili faktu, že se nacházíme ve větší výšce, než nádraží a tudíž nechali gravitaci působit ve svůj prospěch (Mungo, Alfons, Plác na běžkách, Krup na home-made-big-feet a Kotul na pekáči), zatímco ostatní šlapali pjégo. Na nádraží jsme dorazili včas, a to zejména proto, že pekárna, okolo které jsme procházeli, byla zavřená. Paní v pokladně si sice moc nevěděla rady s hromadnou jízdenkou, ale nakonec to zvládla. Pár přestupů a už jsme v Praze…

Zpracoval kolektiv autorů Turbo&Krup


zpět