ŠUP 21
Velká výprava za tajemstvím Obřích hor
1. - 4. 2. 2001
Čtvrtek
Uskutečnila
se jest se od prvého Februára do čtvrtého tohoto měsíce LP roku dvoutisícého
prvého v Obřích horách (z angl. The Giant Mountains = Krkonoše). Počátek
všeho dění byl jest v Praze v provincii Karlín na Florencijském hlavním autobusovém
nádraží na nástupišti číslo 23. Zde jest se sešli tito detektivové: Kule, Tatouch,
Plác, Turbo, Baloun, Kotul, Kubula, Mungo, Adam. Jako poslední přiběhnuvší p.t.
Ahalbert (p.t. znamená “pěknej tup”) bez "ski", pouze s dvěmi
holemi v pravici třímajíc a jedním lyžařským "perkem" v batožině,
vykřikuje něco o tom, že zbytek mu doveze sluha fiakrem i s jeho druhem v bratru.
Lelkujíce ještě chvíli na nástupišti počali se slovutní detektivové pomalu trousiti
do svého vozidla. Pak již vyrazili nejnovějším výdobytkem techniky - autobusem
na dřevoplyn, zvaným KARROSSA - neuvěřitelnou rychlostí 35 mil za hodinu směrem
severním. Cesta probíhala v klidu a naši slovutní detektivové se nenuceně bavili
o novém technickém vynálezu zvaném fotoaparát. Ve Vrchlabí, kde stavěli, nalezli
již páně Ahalbertova sluhu, který ve svém fiakru překročil pro člověka téměř
životu nebezpečnou rychlost 45 mil za hodinu a přivezl mu zbylé vybavení a jeho
druha Daniela. Naložili jest toto, vyrazili dále k tajemným Obřím horám. Vystoupivše
v dědině Herlikowitz vydali se i se svým nákladem hore k horskej búdě Žižkovského
Scotland Yardu. Tam ulehnuvši do spacích vaků, jali se odpočívati spánkem spravedlivých,
zkrotivše poněkud bujnější mladší své kolegy dobře mířeným direktem mezi oční
otvory. (bez záruky - OBR)
Tolik tedy úryvek z listu Prassa Žižkovskaja a nyní pokračuje vlastní vyprávění
jednoho ze členů expedičního sboru ukrytého pod zkratkou TUR. Omluvte prosím
poněkud nespisovné až slangové výrazy a samozřejmě i pravopisné chyby. Jde bohužel
o doslovný přepis vyprávění detektiva pochybné inteligence.
Pátek
Tož
ráno když sme se probudili sme si dali ňáké závin a pak sme šli na ty lyže.
Někteří s nás to měli na nohách poprvé a tak jim to šlo docela blbě, takže sme
na ně museli furt čekat. Bily to Adam s Danielem no a protože nás to fakt přestalo
bavit nechaly jsme je plácat se za náma a utekly jsme jim. Pak se jich Kulemu
zželelo a rači se pro ně vrátil a uš s nima zvostal a pomalu se štrachaly za
náma. My vostatní sme šly dál. Pak se nám stratil Plác s Ahalberetem. Voni blbouni
šli tou delší a teší cestó, no a my vostatní sme šli pohodlně po oubočí toho
kopce. Došli sme až na Rovinku, kde sme potkali Pláce a Berta. Fšichni, hlavně
ty mladší si chtěli furt něco kupovat v bufáči. Jenomže neměly prašule takže
měli smůlu a my vostatní a chytřejší, co sme je měli sme jim nepučili, protože
sme sotva vyjely a voni by si už chtěli něco zase žrát. Tak to by nešlo a proto
sme se rychle vydali na další cestu. Dál sme teda jeli na ty Horní Mísečky a
je prauda, že někdo to měl v podstatě taky prvně na nohou, ale fakt dost dobře
se nás držel (třeba Baloun, Kubula, Kotul a Mungo), to se musí nechat, jó holt
jsou to božani. Myslím, že toto na ukázku již stačilo a zbytek se pokusím dovyprávět
vlastními slovy, tak jak se vyskytuje v dobových archivech.
Tak jak jste již slyšeli ze slov p. TURa, naši detektivové dojeli na Horní
Mísečky, zde si dali teplý čaj z termolahví a doplnili energii chlebem s pomazánkou.
Dále se vydali po cedulích zvěstujících "Směr Richtung Rovinka"
(Richtung - něm. směr) zpět. Můžete si říci, proč se vraceli stejnou
cestou i zpět? To by jste (Turbo, Turbo! - poz. Krup;-)se ale
velmi mýlili, protože na Rovinku vedou dvě cesty - zhruba stejně dlouhé a náročné.
I když pokud bych mohl doporučit případným dalším návštěvníkům Krkonoš zvolte
stejnou trasu po které šli naši detektivové, tedy po “Velbloudí cestě” na Rovinku
a pak dále po lyžařské cestě pod Harrachovou skálou až na Horní Mísečky. Odtud
zadem, po bežecké trati lesem nad Vítkovicemi, zpět na Rovinku. Pak je to již
jen skok po známé “Velbloudí cestě” do chaty. Tato trasa zpět je výborná, jelikož
vede téměř stále z kopce nebo po rovině. V chalupě čeká znavené detektivy teplý
čaj a Kule s Danielem a Adamem. Také zjišťují, že se zde již objevili detektivové
Krup a Alfons, kteří nemohli jet s ostatními, neb měli ten den službu. Ti si
ale mezitím odskočili někam na Sněžku a přicházejí již za tmy. Mezitím si detektivové
vaří něco k večeři. Co to bylo, o tom se archivní záznamy bohužel nezmiňují,
ale jistě to bylo výborné. Po večeři se pro zájemce pořádá večerní bobování
na sjezdovce, kterého se účastní všichni (zájemci). Pak jdou spát.
Sobota
Ráno
- po snídani, se vydávají služebně starší detektivové na výlet, zanechají mladší
své kolegy v rukách Turba. Ti celé dopoledne bobují na rozličných výtvorech
svých geniálních mozků. Po obědě se poflakují po chalupě a povídají si. V
tuto chvíli bohužel náš zpravodaj opouští společnost a odjíždí zpět do Prahy.
Ve vyprávění dalších zážitkůžižkovských detektivů bude dále pokračovat náš
druhý zpravodaj se zkratkou KRU.
…
Nuže dobrá, tedy. Nejprve uvedu několik nepřesností, vzniklých rozdílnými výpověďmi
svědků, na pravou míru. Předně, ani Krup, ani Alfons nebyli předchozího dne
na Sněžce, nýbrž v koloniálu v údolí dokoupit potraviny. Dále se z jiného svědka
podařilo získat (za použití mírných donucovacích prostředků) informaci, že ona
záhadná večeře předchozího dne nebyla nic jiného, nežli pašovaná čína. Nyní
již zpět k událostem sobotního dne. Běžecká výprava byla opět po podobné trase,
jako předešlého dne. Za zmínku stojí neotřesitelné přesvědčení téměř všech,
že za XYZ pojedou ještě šestikilometrový okruh, než se obrátí na zpáteční cestu,
které se na místě XYZ však rozplynulo podobně, jako pára nad termoskou s čajem.
Hlavně, že si to ale všichni nějak zdůvodnili. V chatě už byl Turbo na odchodu
a zmizel tak rychle, že jsme mu ani nestihli dát čokoládu, kterou jsme jako
na potvoru rozbalili hned po jeho odchodu. Taková smůla! Chvíli jsme si odpočinuli
a následně se vydali hrát eskymo-honičku. Bludiště bylo kvalitní a kdyby ho
jakási diverzní individua neustále nebořila, mohlo to být ještě lepší. K večeři
jsme potom snědli cosi, čím se Krup patrně snažil zbavit nepohodlných svědků.
Důkazy však chybí, a tak obvinění nemohou být vznesena. Před spaním jsme ještě
trochu hráli na kytaru, nebo četli Merkuřana, nebo Jupiternina, nebo nějakého
takového mimozemšťana…
Neděle
Nedělní
den se zpravidla nese v uklízecím duchu. Ani tento nebyl výjimkou, ovšem až
po druhém využití eskymáckého bludiště k honičce. Této však předcházelo značné
rozšíření objektu kolem a dovnitř blízkého křoví. Zda se toto místo ukázalo
jako strategické či ne, posuďte sami. K obědu jsme skousli nějaký chlebík a
zbytek namazali na cestu. Zbývalo se dopravit na nádraží. Někteří využili faktu,
že se nacházíme ve větší výšce, než nádraží a tudíž nechali gravitaci působit
ve svůj prospěch (Mungo, Alfons, Plác na běžkách, Krup na home-made-big-feet
a Kotul na pekáči), zatímco ostatní šlapali pjégo. Na nádraží jsme dorazili
včas, a to zejména proto, že pekárna, okolo které jsme procházeli, byla zavřená.
Paní v pokladně si sice moc nevěděla rady s hromadnou jízdenkou, ale nakonec
to zvládla. Pár přestupů a už jsme v Praze…
Zpracoval kolektiv autorů Turbo&Krup
zpět