ŠUP 20

Výprava na poradní skálu

Toto se stalo 16.prosince 2000

Je to vlastně trochu švindl, původní borovička uschla, a „orlí“ plácek okolo nám již začal být malý. Posunuli jsme tedy našeho Ježíška, po skalnatém hřbítku blíže ke kopci, místa je tam více a i borovička se našla. Jenže se nám již několikrát stalo, že jsme přes tyto nabídky, opustili Poradní skálu, zcela a „Ježili“ dole, pod kopcem u potoka. Stromků na výběr tam je dost a dá se tam dělat větší oheň. Jen ty porady jsem tam ještě nezažil, no na Poradní skále, vlastně také ne…. A tak bychom výpravu mohli přejmenovat na: Výpravu k ohňovému potoku…

Letošní stromek byl trochu zmatečný a mnoho „návštěv“ nevydrželo až do zahájení vlastního „obřadu“. A to i přesto, že sraz byl ve dvě a oni již touto dobou odcházeli…

Možná jsem k tomu trochu přispěl i já a tak bych začal toto vypravování, popisem zločinných skutků, několika mladších rádců…. „

To bylo tak, v sobotu ráno se Alfons s Dikobrazem vplížili do klubovny po té, co všichni již odjeli. S hříšnou myšlenkou v hlavě se chopili Kulecího kola, velkého kusu balícího papíru a dostatku leukoplasti, k tomu přibrali klíč na případnou demontáž a opět se potichu vykradli ven … Bylo dílem okamžiku, pro ty dva, dostat se na Vršovické nádraží. Dále vedly jejich stopy do Skochovic, kde vystoupili z vlaku, onen jel totiž rovnou kolejí do Davle a cesta našich spiklenců vedla přes železniční most do Měchenic. Tam se měli setkat s dalším podílníkem na této, jejich líce rozjasňující myšlence. A Maďal se svou družinou je již skutečně vyhlíželi ze skalní vyhlídky vysoko nad mostem. Po setkání v Měchenicích již další cesta probíhala nanejvýš hladce. Jen u mostku přes Bojovský potok v místě zastávky Klínec, kolo urychleně maskovali ve křoví(Kule promine), protože v kopci nad nimi se objevil člověk z dálky se podobající Kulemu. Naštěstí to on nebyl. Pod Poradní skálou ve změti větví z nově narubané paseky bylo kolo zabaleno. Nachomýtli se k tomu Tatouch a Plác, ale ti nic neprozradili. Kolo bylo schováno do malého hustníku a všichni zúčastnění se bez nejmenšího náznaku nějakého úmyslu připojili k ostatním. Kteří byli také pod poradní skálou, jen na druhé straně hřbítku a kde právě založili oheň…“

Tak to by bylo vyprávění o tom co předcházelo tomu než jsme se setkali. Co dělali ostatní, vím jen z druhé ruky, a tak se o tom nebudu asi zmiňovat, abych zbytečně nepřekroutil nějaké skutečnosti. Ale určitě stojí za to, aby to někdo zvěčnil….

Teď jsme mohli pozdravit netrpělivé návštěvníky jako Robina, Tomáše Lerla, Vlaštovku (ovšem bez jejího pověstného batohu plného sladkostí…). Další částí programu bylo najmenovkování dárečků a umístění pod již nazdobený stromeček, já jsem mu na větvičku pověsil ještě takové malé cingrlátko, to aby mohl Ježíšek zazvonit. A pak už jsme si nandali krojovky a sešli v kroužku okolo ohně. Před tím, ale než se započali pět koledy, musel jsem slavnostně předat Plácovi Přemyslovský kámen a nový Přemysl tak již byl plně vyzbrojen ke své funkci.

Koledy jsme zpívali s velkým zanícením a těšili se na tu velkou hromadu dárků a dárečků pod „stromkem“. A teď to přišlo… Dopěli jsme koledy a Tatouch vživ se do role spiklence, odvedl všechny pod dojmem tradice nahoru na Poradní skálu a my jsme mezitím přemístili náš dar nedar pod stromeček k ostatním dárkům. Bohužel si toho Kule všiml, ale to je riziko povolání.

A pak už náš Jéža Ahalbert se svým menším bratříčkem Danielem zazvonili na cingrlátko a začalo se ježit. Všichni měli z dárků radost, jen jednomu se zakalila líc a to Kulemu, asi se dojetím nemohl vzpamatovat. Ale to už byl čas jít na vlak Vše jsme rychle pobalili, oheň zalili a jen ozdobený stromek tu zůstal jako svědek všeho co se tu odehrálo ( byl ozdoben vesměs plody pro zvěř jedlými a chutnými a tak zůstal, jak byl). Kulemu se dárek tak zalíbil, že se ho bál odnést sám na zastávku, aby mu snad cestou něco neudělal. Tak jsme mu ho tam dovedli a naložili do vlaku.

A jelo se domů, tedy ne všichni…

Dikobraz, Tatouch, Maďal, Luďa (Maďalova maminka) a Alfons jsme se vydali natrhat sobě a i ostatním trochu toho jmelího na vánoce. K této zábavě jsme se totiž tento rok na stromku vůbec nedostali. Potkali jsme úplný jmelíový ráj a nebylo tedy problémem vyplnit své náruče tímto parazitem a vyrazit na vlak do Měchenic. Pravda byl pak trochu problém vejít se s tím do vlaku, ale i to jsme zvládli. Přebytečné „chmelí“ (jmelí) jsme se rozhodli dát do klubovny pro co nejdřívější rozebrání onoho ostatním osazenstvem oddílu. Kule již také „vydejchal“ onu radost ze svého dárku a už se na nás jen zlobil, že jsme na něj tak plýtvali.

A tak stromek dopadl dobře, všichni jsme opět kamarádi a těšíme se jaké dárečky přinese příští rok.

Sepsal, upravil a vysvětlivkami doplnil Alfons

zpět