ŠUP 18
H2O2
aneb voda druhá jarní
Tato již tradiční oddílová akce se konala v obvyklém termínu od 5. května
do 8. tohoto měsíce. Vzhledem k tomu že účastníků bylo poněkud více než
na H2O1, bylo nutno vzíti s sebou ještě nějaké lodě, pádla a vesty. To
znamená problém. Jak to všechno dostat na horní tok Otavy? 
No nakonec se nám
o dopravu lodí postarali ochotní Hrochovi rodiče. Za odměnu pak mohli jet s
námi a dokonce jsme jim zapůjčili jednu z našich nejnovějších lodí. Ale
aby to nevypadalo jako kritika, opravdu nám moc pomohli a bez nich by nemohli
jet všichni, co chtěli a nakonec také jeli.
Takže vyprávění se začíná v pátek Na autobusovém nádraží Smíchov-Anděl.
Zde jsme se v určený čas sešli a nasedli do autobusu do Sušice. Zde
vystupujeme a čekáme na přípoj do ... V Sušici nás dojíždějí Hrochovi
s Hrochem, Kulem, Krupem a psem Benem. Po kratší poradě se k nim do auta ještě
vecpe Turbo, Plác a "pan fitness" Alfons. Tito odjíždějí a ostatní
čekají dál na bus. V kempu, kde budeme dnes spát, se mezitím vykládají
loděpádlavesty, staví se stany, jede se na dřevo. Když dorazí zbytek, jde
se spát. Většina spí pod širákem, akorát "srabíci" se ubytují
pod tropikem (ne že bych tam nespal taky, ale tohle je názor veřejnosti-
Alfonse).
Druhý den se jako obvykle nestává nijak brzy. Není totiž kam spěchat,
musíme počkat na pana Hrocha, který jel s autem do Horažďovic a zpátky se
vrací autobusem, který přijíždí až někdy po 11 hodině. Po snídani , ke
který byla asi jedna čtvrtina závinu na osobu (množství zdaleka nedostačující),
se rozeberou pádla, vesty a utvoří se posádky. Ty tu vypisovat nebudu, protože
by to zabralo asi půl stránky. Podle rčení: "Vodák ,který je na řece
před jedenáctou je blázen.", nasedáme asi v půl dvanácté a vyjíždíme.
Vzhledem k 
tomu že tento úsek je značně divoký, tudíž i nebezpečný, tak
jsme si určili pořadí, v jakém pojedeme a případně se budeme cvakat a následně
zachraňovat. Logika věci říká, že první a poslední pojedou ty nejzkušenější.
No ale abych nezdržoval, tak dál. Řeka tu pěkně teče a skoro pořád jsou
nějaké peřeje a tak se nemusí ani moc pádlovat. Cesta probíhala celkem v
pohodě. Cvakli se Hrochovi (dvakrát nebo třikrát) a individuum jménem
Hroch, které utopilo hrnec a my jsme ho už nenašli - bohužel. Jak jsem již
řekl, Hrochovi s sebou měli také psa Bena, který potvrdil hroší kvality,
když vydržel asi dvě minuty pod cvaknutou lodí. K večeři máme "rejžáno
á la čína" (bylo to docela poživatelné), pak Krup hraje na "kejtru"
a zpívá (my taky zpíváme). Jo a ještě jsem zapomněl, že před večeří
se hrála známá indiánská hra - lakross. Dnes nespal nikdo pod tropikem, takže
nebyli žádní srabíci.
Neděli jsme zahájili připálenou krupičkou. Maďal schovává cukr, a
ostatní se mezi sebou hádají, kdo že ho má a my zasvěcení se jim potají
smějeme. Když ho najdou hrozně nadávají. Jsou to mrzouti! Vyrážíme v
obvyklý čas, tedy okolo 11 hodiny. Cesta probíhá dobře, řeka je pěkná a
docela "teče", a i nějaký ten jezík se najde. Pod jedním takovýmto
jezem se cvakne Turbo s Ahalbertem. Poznámka Turba (tedy moje): Víte on
Ahalbert ve věcech 
nematematických je poněkud pomalejší v rozhodování a
tak než se rozmyslí, že si má sednout a nenaklánět se, tak vám proud
vezme špičku, stojící Ahalbert se převáží, snaží se s tím něco udělat
a zvrhne loď. Nedá se nic dělat "Stalo se", ale doufám, že z toho
Ahalbert vyroste. Pod dalším jezem se cvakne Hroch a pak mu ještě ujede loď.
Krup jí jede zachraňovat a chytá jí asi o sto metrů níže. Vrací se pěšky
k jezu za ostatními a nasedá k Turbovi na loď a jedou pro tu Krupovu a
cvaknou se. Odborná expertiza obou dvou případu na požádání u p. Turba.
Cestou potkáváme také kajakářské závody. Co se týče oběda, tak nemáme
jasno o místě, kde budeme obědvat a Krup má svůj názor a nastalou situaci
řeší po svém - odjíždí s jídelním loďákem. Ostatní se mu chtě nechtě
musí podřídit, a tak jedem za ním. Nakonec obědváme na docela slušném místě.
V odpoledních hodinách nás ještě chytne taková malá přeprška, ale ta
hned přejde. Nakonec se zabydlujeme na takové malé loučce u lesa, kde je
strašně moc komárů. Tentokrát stavíme stany a ani nejzavilejší odpůrci
těchto příbytků ani neprotestují (nebo alespoň ne příliš nahlas). Pak většina
hraje lakross, menšina se jde koupat k jezu a Ahalbert vaří čaj. Večeře se
skládá z brambor a dušené mrkve. Radši zalézáme do spacáku, protože komáři
jsou opravdu neodbytní.
V pondělí jsme vstali docela brzy, hlavně proto, že jsme chtěli stihnou
sokolnické představení na nedalekém hradu Rábí. Vystoupení začínalo
"již" v jedenáct hodin, takže jsme měli co dělat. Nakonec jsme vše
stihli a viděli krásnou ukázku sokolnického řemesla - Orla mořského Mařenku
,
Výra velkého Kubu, Luňáka Luďu a ještě mnoho dalších ptáků, třeba
letícího kondora Kendyho. Jenže to už čas chýlil k odjezdu, protože do
Horažďovic to byl ještě pěkný kousek. O tom dnešním úseku není co říci,
jelikož není tak zajímavý a navíc nebylo moc hezky, takže si to člověk
tak neužil. V Horažďovicích jsme vytáhli lodě, přebalili si a zanechali
tu pár odvážlivců, kteří naloží lodě a pojedou do Prahy autem. My
ostatní jsme spěchali na autobus, do kterého jsme se úspěšně napěchovali.
Cestou se nepřihodilo nic zvláštního, až na to, že jsme uvízli v dopravní
zácpě. Do Prahy jsme přesto dorazili v rozumnou hodinu. To je vše přátelé.
Doufám že jsem vás příliš neunavil a někdy se zase ve zdraví a v pohodě
sejdeme.
Turbo
Voda I - alternativně-experimentální zápis
Vzešli jsme se Na Knížeti kolem dokola 15:40, abychom pojistili, že o autobuk, kterým jsme chtěli jed je koněpud vilný průjem. Tatouch sice roztál ve flintě, vševíce to nepáčilo na to,
abychom se do autobuku vycpali. Jelito jsme tedy až tím delším o vrhlinu pozděj. Při cestování do Sušenkice jsme se prachovali, zda do Rejkámene nebudeme můstek jíl pěšci, ale v Sušenkici jsme rašpli delší stroj asi za třičtvrtě vrhliny do Radoušova, který nám ty báby na internacích uchopitelně zatajely! Chvíli jsme si tedy kladli čestice, vyvíjeli Širpánovu Colu, oháněli se a v dáli HU, pročež jsme se odvlezli autobukem do Rejkámene, kde již stejkoval Kule s loďma a podobnýma nesmylama (vádla, testy, kostle, znáte to…). Dohodili jsme se sebou pod šmírák a stáli až do brány.
Delší dan ránou jsme se podali na vosu. 
Ledů bylo osum a nástup šveskáč, takžel to vrásně pošlo. Pěli jsme pivokým horským průsakem. Po párek kulometech jsme zaplavili na oběť. Lestkou se cvrklo někulik lidí, prakůže bylo hojně vosy. Po oběti jsme pokrokovali déle a zaslavili u psa, kde jsme se utázbořili. Prali jsme na stovku a vířili večeři - Mileno. Potom jsme zaprali na citeru a šli svát.
V nuděli jsme pokydali vařič s rarohem, který nemyl moč bodrý. 
Svalili jsme se a jali déle. Prodali jsme Sušenkicí (2x přetlakovací jed) a na oběť zatavili v kentu, který byl celtem prázdninový. K oběti myla Širpánova vyniklající pomatlánka. Jali jsme déle a zakotlili pod Rábínem. Vyhráli jsme se na přezkum hranu a zaspěchali u lidí několik dobrokůlníků. Jaké bylo naše přechlapení, když jsme pojistili, že poledvina kradu je polystěračová.
Zatavili jsme se v cukrovkárně na smrsklinu a potomek sešlehli domů k jazzu, kde jsme si zadrali kotníkovou a vykoumali se v řeči. Pakt jsme se krátili a uvířili večeři - lyži s česnátkem, protože někdo zapotil kbelík. Z rouna, když jsme dovířili se zvrhla kouře, takže jsme jeli za klepotu klapek o tropy.
V pindilí jsme jedli do Moražďovic, takže jsme jedli celkem bichle. Městou jsme si drali jemnou boxovku, kde Lafons vírně zmastil loukoť. Oběť jsme si drali u Hupčického jazzu, který jsme sťali děsně u kosy. Hloh si chtěl namastit na pažitku ještě páslo, což Kubleho vyskočilo na nejsušší mísu. Ryčně jsme dojeli a dojedli do Moražďovic. Zde jsme u spána z lejna promluvili, že tam-tam nemáme lidi do psí štěk. Jako rád jsme spíchli nějaký autobuk, takže v Prase jsme vyli asi okolem švestek.
Zplotil (jelito vlodné slávo) Krup
Zpět