Sraz byl jestli si dobře vzpomínám v 15.05 a vlak jel
v půl čtvrté, ale zda to tak je to si nejsem úplně jist,
ale to není v tomto případě podstatné. Na podzim jsme jeli Vltavu, a to z Vyššího Brodu do Českého Krumlova první vodu a z Krumlova do Boršova vodu druhou. Zápisů se sešlo hned několik, a tak vám přinášíme tyto tři:
Nazdárek všichni příznivci vodního sportu! Nyní se Vám pokusím popsat co se vlastně dělo na první vodě.
Sraz byl jestli si dobře vzpomínám v 15.05 a vlak jel
v půl čtvrté, ale zda to tak je to si nejsem úplně jist,
ale to není v tomto případě podstatné.
Nevím co se dělo ve vlaku ve kterém jeli Kule, Plác, Maďal, Ahalbert Skorec, Kotul, tuším ondra, Bráškové ubřečení a Hroch.. Já s Krupem jsme přijeli po dlouhé cestě až večír do kempu ve Vyšším brodě, kde večer hrála jakási neznámá kapela známé písničky. S Krupem jsme snědli všechno co nám kdo věnoval na co jsme přišli a ještě jsme se vydali do city abychom tam také něco našli. Bohužel všude v těch devět hodin už měli zavřeno nebo už nevařili. Tak jsme alespoň začali přemýšlet a koupeli v Lipně. No ale bylo celkem frišno tak jsme na to nějak zapomněli. Cestou jsme potkali Tatoucha, který přijel také později, protože mu vlak nestavil na Vršovicích, tak musel chudák čekat na další. No po takto krušném dni jsme šli spát. V noci byla celkem zima.
Druhý den bylo krásně s četnou rosou, což vypadalo jako
kdyby pršelo. Ráno jsme střídavě jedli snídani a nosili
lodě. Potom jsme zbalili věci a celkem brzo vyrazili. Ještě
jsme se s Kulem hádali kdo si vezme Ahalberta, protože jedna
loď byla děravá a tak se na ní muselo singlovat a nikdo jako
Krup nebo Kule ho nechtěli, tak to zbylo na mne. Hned jak sedl
do lodi musel jsem ho trošku osvěžit aby mu došlo že je na
lodi a musí se podle toho chovat. Jenomže ono mu to došlo až
odpoledne, tak mě potom napadlo, že jsem to měl provést
zvečíra, aby na to měl nějaký ten čas. No během dopoledne
se udělalo krásné počasí, které bývá na vodě tak jednou
za dva roky. Bylo fakt vedro a od rána se vedli bitvy. Jelikož
jsem jel s Ahalbertem moc jsem se do bitek nezapojoval, ale
vynahradil jsem si to v neděli, kdy už jsem udal Ahalberta
Kulemu a mohl jsem se cákat o sto osm. Voda celkem tekla ale
bylo hrozně málo vody. No a s Ahalbertem na lodi to je hrůza.
Kameny to nehlásí a není přes něho vidět. Ještě párkrát
jsem ho osvěžil, ale nic to nebylo platné. Potkali jsme cestou
Vikiho z budějovického oddílu Koráb. Trochu nám poradil,
kde by se dalo spát a tak jsme to hledali. Pár míst jsme
opustili s tím, že na jednom jezdil traktor a na druhé bylo
vidět z nedalekého kempu. Nakonec jsme skončili v jakési
zatáčce. Postavili jsme stany a někteří se vydali pro
dřevo,ale trochu si to spletli a přinesli plno hub. A tak se
k večeři vařila kolínka a houbami naloženými v rumunském
protlaku a sýrem. Celkem to ušlo. Večer se ještě hrálo na
kytáru (Krup) a pak se šlo spát. V noci už nebyla taková
zima. Ráno ti obětavější uvařili rumunskou (alespoň
myslím) krupičku nebo co to bylo. Takové malé plus byla
jablka , která tam také se tam nacházela. Zbyl nám jeden
plný kotel. Když jsme hledali kam s ním, jel kolem Viki, tak
jsme mu také nabídli. Odmítl. Asi věděl co dělá. Pak jsme
vyrazili. Bylo krásné počasí jaké bylo v sobotu. Jak jsem
už naznačil, nechal jsem Ahalberta 
Kulemu a jel jsem sám.
Ještě jedna změna byla v tom, že Plác ukecal Krupa aby jel
sním jelikož jeho loď měla celkem velkou díru. Znovu jsme se
cákali, protože by byla škoda tak krásné počasí
nevyužít. Těsně před Českým Krumlovem jsme našli
dobrodince, který nám tam nechal lodě a začali jsme stíhat
Vikiho, protože nám slíbil, že nás veme do Budějic jeho
autobusem. Stihli jsme ho na nějakém jezu. Tam jsme teprve dali
oběd a čekali až se oni připraví na dalekou jízdu domů.
Cestou jsme se podívali, kde má Viki doky a autobusák nás
potom vyhodil na nádraží. Vlak jel téměř jako na
objednávku. Bohužel nevím kdy dorazil do Prahy, jelikož jsem
jel jinou cestou, ale já jsem byl v půl osmé doma.
Tak doufám, že jsem to vylíčil celkem dobře a za případné nedostatky nebo chyby se omlouvám.
Čau zase příště
zapsal Diki
V pátek jsme měli sraz na Hlavním nádraží u pokladny
číslo 24.Sešlo se nás tam celkem dost, a byli to tito:
Tatouch, Krup, Alfons, Maďal, Turbo, Chán, já (tzn.
Širchán), Sova, Hroch, Ondra, Honza, OMV, Cuk, atd. Jelikož
tento zápis píšu asi tři týdny po téhle vodě, fakt už
nevim přesně, kdo tam byl i nebyl. Nalezli jsme do vlaku
směrem na České Budějovice a odjeli jsme. Ve vlaku jsme se
usadili do uličky a snažili jsme se nějak zabavit. Po nějaké
době jsme se dočkali a v Č.B. rychle přestoupili na vlak do
........: bonusový kvíz. Můžete doplnit:
(správnou odpověď si doplňte do volného místa). Tak to by už stačilo. Ve Velešíně jsme byli asi v 8:00. Vydali jsme se na cestu v malých skupinkách směrem k místu našeho “indiánského” tábora. Když jsme tam přišli čekal tam už Kule, který tam celej den sbíral houby aby si je mohl večer pěkně do křupavoučka osmažit a abychom mu je mohli večer sežrat!!! Až jsme to všechno sežrali, postavili jsme stan, a zalehli jsme.
Asi v půl deváté jsme vstali, najedli se, složili stan,
vyčistili zuby, sbalili batohy, uklidili po sobě a odešli
jsme. Šli jsme stejnou cestou, kterou se dříve chodilo do
Krumlova. Asi za dvě hodiny jsme byli tam. Vytahali jsme lodě,
převlékli jsme se a pak jsme tam stáli jako debžoti, protože
nikdo nevěděl, kdo s kým jede. Nakonec jsme vyrazili (hurá).
Mimochodem já jsem jel na ponorce (kanár), protože jsem nebyl
opravovat. To je výzva na příští opravu lodí. Jste
srdečně zváni (lodí na opravu je dost). V poledne jsme se
naobědvali a jedení jsme si zkracoval freestylovou jízdou
s gumákem. Pokračujeme dál Večer bydlíme na jakémsi
tábořišti. K večeři bylo majolkáno. Pakj nám Krup
ještě zapařil něco na kytaru a pak jsme se odebrali do
spacáků.
Vstáváme asi v x:xx ráno jíme kukuřičku, kterou nám uvařil Tatouch. Vydáváme se na druhý asi 24km dlouhý úsek. V podstatě celý den makáme jako barevný, abysme to stihli. Zběsile rychle obědváme a jedeme dál. Hiczovi už na nás čekali. Rychle jsme naložili lodě na auto a ještě rychlejc jsme se převlíkli a vyběhli jsme k nádraží. Stihli jsme to docela ok. Tak to bude asi vše.
pro vás zapsal Širchán
Druhá podzimní voda začínala tam, kde minulá voda skončila, tedy v Českém Krumlově. Lodě jsme měli nechané u nějakých dobrodinců naproti kempu Nové Spolí. Alfons vymyslel a prosadil (takových lidí by bylo třeba ve vysoké politice!!), že pojedeme v pátek večer do Velešína, odkud dojdeme na místo tábora u Malčic a ráno půjdeme do Krumlova, což bude dohromady ohromně dobrodružné. V pátek jsme tedy odjeli do Velešína a odešli na táborovou louku, kde již na nás čekal Kule z minulého dne. Sežrali jsme mu, chudákovi, jablečný kompot (nebo spíš pyré), trošku se vykoupali, trošku hráli na kytaru a pak šli spát. Skeptici museli uznat, že jít na vodu přes místo, kam jezdíme na tábor je přece jen celkem zajímavé.
Ráno jsme se vzbudili asi v osum (jak překvapivé!) a
ohromně rychle se sbalili a odešli (už v jedenáct – Kule se
překonává v rychlosti balení) do Krumlova. Maďal nesl
Gumáka, neboť nás jelo více, než bylo míst na lodích, a
proto jsme jej operativně přibalili. Do Krumlova jsme došli
celkem bez problémů, jen cestou jsme narazili na zajímavý
inzerát, že někdo hledá jezevčíka Alfa se srstí jako
divočák, nebo tak nějak... V Krumlově jsme se moc
nezdržovali a hned vyrazili na vodu. V Krumlově je několik
jezů, první jsme přeházeli pře zahrazenou šlajsnu, a hned u
druhého jsme zastavili na oběd, protože v něm byla šlajsna,
na které jsme se vystřídali v několika jízdách na Gumáku.
S normálníma loděma nemělo smysl šlajsnu projíždět,
neboť v ní byl schod o který se loď lámala. To ovšem
nechápali kolemprojíždějící vodáci, ketří zde houfně
ničili lodě (asi je měli z půjčovny). Obzvláště nás
zaujala jedna kredenciózní paní s manželem, kteří najeli
do šlajsny tak blbě, že se dole cvakli. Trošku jsme je
zachránili, ovšem na poznámku, že to nemá smysl jezdit, že
se tam láme loď odvětil ten pán, dozajista ostřílený
námořník a zkušený vodák, 
že to ví, a že se to tam láme
každýmu. Tento odzbrojující argument jsme se ani nepokoušeli
strávit, a raději jsme se věnovali chlebům s pomazánkou
z rybiček a pórku. Po obědě jsme vyrazili dále. Další jez
byl také sjízdný, a to bez problémů skrze nádhernou
retardérku. Následující jez jsme jeli pozvolnou šlajsnou,
kde teklo asi 10 cm vody, takže loď sice dřela, ale když se
vyložil háček a věci, celkem to šlo. Našemu vodáckému
umění, šarmu a eleganci (J ) přihlíželi turisté
z nedalekého mostu. Za chvíli jsme vyjeli z Krumlova, projeli
kolem čističky a zjistilli, že v řece se zase začínají
objevovat řasy, které skončili u Větřního. Řeka byla
překvapivě čistá a okolí také stálo za to. Pár kiláků
za městem na levém břehu pokořovali nějací horolezci
skály. Trošku jsme u nich zastavili a koukali na ně. Najednou
jsme si všimli, že asi sto metrů po proudu od nás prší!
Přitom na nás zatím nepršelo! Viděli jsme úplně rovnou
stěnu deště ze strany. Chvíli jsme se tomu divili, ale pak
nám došlo, že se stěna k nám velmi rychle přibližuje.
Provedli jsme rychlé vylodění na Normandii a schovali se pod
strom. Po chvíli déšť ustal a jelo se dál. Kule neustále
tvrdil, že není kam spěchat, a v pohodičce můžeme někde
už tábořit. Přitom jsme za celý den ujeli asi tak pět,
nanejvýš šest km. Bohužel jsme Kuleho poslechli a zanedlouho
jsme zaparkovali. Kule, Turbo a Alfons odešli pro vodu někam
celkem daleko podle azimutu, ostatní postavili stany a nanosili
dříví, někteří odpálkovávali pádlem šišky na Cuka.
K večeři bylo sejráno. Kulecí skupina si nejdříve snědla
z vršku všechen sejra a pak jedla suchý kolena. Rozčilovali
se, že jsem s nima nechtěl jíst, protože jsem přišel o
něco později, když už tam byly právě jenom ty suchý
kolena... No nic, po večeři se trošku hrálo na kytaru, ale
všichni byly ňáký divný, takže šli hnedka spát (asi si
vzali příklad z Cuka, který musí spát denně alespoň 8
hodin, nebo pak nestojí za nic. Otázkou zůstává, zda-li na
to vůbec ten spánek má nějaký vliv...).
Ráno bylo velmi veselé. Měli jsme opět asi šest litrů
kukurukukůůhchkrdtnbflmpsvzxywqřičky na osobu. Kule se
poprvé podíval do kilometráže a zjistil, že před sebou
máme ještě třicet kilometrů, a že ve tři je sraz s panem
Martinem v Boršově, a že teď je asi půl třetí (no to jsem
trošku přehnal, bylo asi devět). Vyrazili jsme v rekordním
přízračném čase, kolem půl desáté. Celou dobu jsme
děsně makali, prosvištěli jsme Zlatou korunou (krásná
retardérka) a zastavili pod Dívčím Kamenem. Zde jsme slupli
oběd a mírně zreorganisovali posádky. Gumák totiž ucházel
a Cuk s Hrochem byli hrozně rozčarovaní, že “to nejede”.
Bylo to především tím, že nepádlovali... Gumáka nakonec
táhl Kule a pak Tatouch, posádky jsme rozházeli do laminátek,
někam porculány a jelo se dál. Makali jsme jak draci,
Boršovský jez jsme svištně přenesli a už jsme potkali pana
Martina s vlekem a autem. Rychle jsme si sbalili, nandali lodě
na vlek a odběhli na nádraží. Zůstal Kule a Cuk, kteří
jeli s nimi autem vyložit lodě. Širchán si při běhu na
nádraží stěžoval, že ho někdo obtěžoval, aby šel snad
odnést svoji loď na vlek nebo ji nedejbože dokonce
vyhoubičkovat (!!!) a málem si kvůli tomu, chudáček, nestihl
přezout suché boty! Obzvláště my, běžíce ve
wasserkedskách a s loďáky přes rameno, jsme jeho
hořekování naprosto chápali. Vlak jsme úspěšně stihli.
V budějkách jsme nastoupili do našeho rychlíku a dali si
oplatky, které nám důležitě naplánoval Kule, ale sám si
jich bohužel neužil, neboť jel autem. Pan průvodčí zprvu
trošku dělal dusno, když jsme stáli u služebního oddílu
s koly, který byl otevřený už když jsme tam přišli, a
chtěl zavolat policii, ale nakonec se uklidnil a vlak mohl
vyjet. Do Prahy jsme přijeli v podvečer, udělali kolečko a
dál už to znáte...
zapsal Krup