ŠUP 15

Velikonoce 99

Čtvrtek

Sraz byl v 6,59 rano na Florenci na nástupišti číslo 15. V 7,25 jsme vyrazili na celkem nudnou cestu autobusem, která trvala cca 2,5 hodiny. Kule ohlásil za pět důchod a začalo se vystupovat z autobusu. Venku, když nám řidič votevřel kufr, jsme začali chaoticky shanět lyže. Pak jsme vyrazili. Chvíli jsme šli po asfaltce a pak začalo stoupání (stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, ….). Vo kus dál se vobjevila vysněná rovina, která po 300 metrech končila. Na rovině jsme zahájili vodpočinek, který se stal Cukovi osudným. Cuk ukazoval svou nahou hruď a tak to Vrápencovi nedalo a trefil ho sněhovou koulí. ( No to víte Cuk je Cuk a pako je pako. Nebo také: "Cuk je Cuk a Cuk je pako - hoďte na něj síť). Ftu ránu ho začal Cuk honit (Vrápence). Plác a Sova Cukovi nastavili své smradlavé ponožky. Cuk sebou seknul do sněhu a začal rudnout. Po té co uviděl, že je jako prase (špinavý od jehličí) začal se mejt sněhem. Strach a Plác mu chtěli narvat šutr do báglu, ale Cuk se moc brzo vrátil. Kule se šel čumnout jak vede cesta dál. Strach s Plácem využili chvíle a začali ten šutr rvát do báglu Kulemu. Nepovedlo se. Pak se šlo dál. Cestou byly ještě dvě zastávky. Gdyš sme došli do chaty tak po vybalení, atd, … jsme se rozdělili na dvě skupiny. 1. Skupina = Křeček, Mungo, Chán, Strach, Kule, Plác, Vláďa, Turbo, Sova, Vrápenec. 2. Skupina = (paka co nešli na běžky) Hroch, Cuk, M.Vrapenec - OMV, Širchán, Sporýš. Po návratu 1, skupiny byl volný program. Pak se šla večer hrát noční hra. Okolo chalupy bylo sedm svíček a u nich papírky s čísly od 1 do 12 s různými znaky.( Pozn. Cílem bylo získat 12 čísel. Kdo měl nejmenší součet vyhrál. Postupně však se některým chytrolínům podařilo svíčku zasypat sněhem. Někteří šli dokonce tak daleko, že přišli o botu a museli jsme ji nakonec vyprošťovat z hlubokého sněhu. Že ano pane Vrápenec!). Potom byla sauna a šlo se spát

Pátek

Všichni spali do osmi hodin a třiceti minut, potom začal Cuk zvonit k snídani a všichni se začali valit ze schodů a pokojů.. Věděli totiž, že k snídani je mazanec a kdo dřiv příde, ten dřív mele (žere). Mazanec byl během chvíle pryč. Asi o 20 minut později jsme vyrazili na běžky. Já (Hroch) jsem byl samozřejmě poslední. Výlet trval asi čtyři hodiny. Když jsme se vraceli Širchán zjistil, že u chaty, kde jsme obědvali, zapomněl batoh a tak se musel vrátit a Kule ho doprovázel. Po návratu z výletu někoho napadlo, že postavíme iglů. Začali jsme stavět iglů v podobě sfingy, ale časem to mělo tvar spíše mrakodrapu, potom čínské zdi, ale nakonec - to nikdo nečekal - si z toho Čenich udělal boudu. Po dostavění Čenichovy boudy jsme šli do sauny. V noci přijel Horác s rodinou , Alfonsem a Tatouchem.

Sobota

Ráno bylo takové pomalé vstávání k snídani. Pak se šlo zase na běžky. Den probíhal celkem normálně, až na to že si z toho nic nepamatuju. Večer byla bojovka, ve které jsme dokončovali hru Tutanchámona. Já (Křeček) jsem určoval azáč - azimut a určil jsem ho blbě, protože jsem vyměnil ručičku a byl z toho vlastně anti-azimut. Pak pro nás přišel Kule a u Kuleho sme si měli vybrat ze tří obrázků, který z nich jsme složili. Pak jsme šli po stopách ke svíčce u které byla hádanka. Správné řešení hádanky byl syn, nebo také synovec. Pak jsme šli za Plácem. Plác nás nechal vybrat si dva z nás. Vybrali jsme Vrápence a Sporýše. Sporýšovi zavázal oči a Vrápenec musel dřepovat dokud nedojde Sporýš na konec provázku. Pak sme šli k Strachovi a já jsem "JoJoval" a Hroch (to lemro) "seděl u stromu". Nevydržel to moc dlouho a tak jsme platili dvě fazole. U Alfa Sporýš kreslil sfingu levou rukou (což jsme nevěděli) a Vrápenec se snažil uhodnout co nakreslil. Mimochodem vypadalo to strašně. Pak jsme si vzali zprávu a v chatě jsme to okamžitě vyluštili podle papyrusu a pak se šlo do sauny.

Neděle

Ráno jsem vařil snídani a místo krupičky byly topinky, protože jsme měli asi 2 tuny chleba. V 10.02 se vyráželo na Sněžku. Na Výrovku jsme však dojeli již jen Kule, já,Alfons, Horác, Tatouch, Plác, Strach, Vrápenec, OMV a Čenich. Okolo 17,00 jsme byli zpátky v chalupě. (Kule se obětoval a jel s náma z Výrovky, zatímco ostatní jeli dál). Pak se po večeři šlo k Tutanchámonovu hrobu a rozdali se odměny..
Poznámka: Místo slavnostního ohně jsme se sešli v krojích u slavnostně ozdobeného "Tutanchámonova hrobu". Byla zde vytvořena ze sněhu hrobka na které svítily svíčky. Svíčky byly i kolem hrobu. Svíčky v sněhovém svícínku dodávaly místu romantický vzhled.
Zazpívali jsme několik písní a jednotlivé družiny si vyzvedly z hrobky něco málo egyptských pokladů. Posvátného Scaraba a egyptskou sošku. První si poklady vyzvedla Štěňata. Mungo totiž objevil vchod do hrobky. Druzí byli Scarabeové, kteří se po dokonalém ztracení Výrů pomocí buzoly, dostali z posledního místa na místo druhé. Na třetím čestném místě se pak umistili Výři.

Pondělí

Ráno jsme vstali, vyčistili si zuby, umyli si oči, vyčistili si slechy a nasnídali se. Po úklidu chatky jsme si zabalili a chatu důkladně vytřeli. Když byla chata vytřená CUK do ní vlezl v botech a odmítal jí potom znovu vytřít tak dostal ESKÁČKO (sněhová koupel). Turbo se s Cukem pohádal a byl mu odnesen batoh a zahrabán do sněhu, zatímco Cukovi nebyl zahrabán batoh, ale byl zahrabán on CUK. Po těchto radovánkách jsme vyrazili na vlak a odjeli do Prahy. Po kolečku jsme odklusali chůzí trampa domů!!!

Zapsal Křeček (čt, so, ne, po) & Hroch (pá)

Otvírání studánek

Sešli jsme se v 8.30 na nádraží Smíchov. Jeli jsme do Loděnice. Chvíli jsme šli a uviděli jsme rákosí. Začali jsme tedy dělat Moranu. Morany jsme po odříkání básničky hodili do potoka. Některým moranám jsme museli pomoct, aby pluly dál. Nějakou dobu jsme šli podél potoka. Pak jsme přelezli po mostě na druhou stranu a nasvačili se. Hráli jsme zde hru. My Štěňata jsme nehráli všichni. Cuk nehrál protože trucoval. (Měl totiž řeči a tak ho hodili do vody). Dál jsme šli do Svatého Jána pod skalou. Tam jsme našli pramen a napili se a tím otevřeli studánku. Za chvíli jsme začli odcházet. Ahalbert si ještě zavíral láhev. Po chvíli cesty se Kule zarazil, kouknul za sebe a zjistil, že Aha se zapomněl. (Ahalbert se ztratí vždycky, když je to jen trochu možné). My jsme zatím čekali u cedule.Po nějaké době Kule s Ahalbertem přišli. Dál jsme šli do Srbska. Odtud jsme jeli vlakem domů.

Zapsal Mungo

zpět