ŠUP 13

Tábor 1998 - "Vlk Rahů"

Den první – pátek

V pátek přijíždí Alfons s pytrísky do Kaplic a během nepříliš dlouhé doby již doráží do tábora první chrti. Po chvíli radostného shledání se dáváme do stavby stanů. To je však letos trochu těžší. Máme plátěné podsady, ale ještě jsme je nestavěli. Nicméně k večeru již většina stanů stojí a to dokonce bez použití hřebíku. O něco později doráží ještě Toaster kterého přivezlo tatínkovo hrududu. Podobně nám ještě přivezou Křečka a Brtníka.

Den druhý – sobota

V poledne přijíždí Tatouch s Mášou, Matějem, Čenichem a Horácem. Poněkud ještě upravujeme stany. V noci již držíme hlídky. Tatouch budí ve 24. hodin Křečka ten budí Vrápence a ten zase Sporýše. Hlídky proběhnou bez problémů a my se ráno budíme do dalšího nepříliš slunečného dne.

Den třetí – neděle

Čteme z knížky “Vlk Rahů”. Postupně se objevují názvy družin Terani, Telátka, Jezídí a Xerové. Je asi zbytečné říkat jaká synonyma pro názvy družin se postupně objevila. Jistě si dokážete vymyslet podobné směšné názvy sami. Na táboře spolu soutěží pravěké tlupy žijící někdy na začátku neolitu. Každý člen dostane náhrdelník na který si postupně zavěšuje získané kamínky a měděné spirálky. Vzhledem k přítomnosti Velkého počtu starších členů oddílu hrajeme tradiční hru na medvěda. Hrají dvojice lovců. Ti se oba musí medvěda dotknout v krátkém intervalu, než medvěd napočítá od prvního dotknutí do 13. Medvědi byli opravdu zdatní (Horác, Jírovec, Krup, Maďal, Alfons) a jejich uhnání a polapení stálo dost úsilí. Chán vymyslel taktiku pověsit se medvědovi na krk a tak ho zdržet. To se mu vyplatilo při lovení překvapeného medvěda Jírovce. Začínají sloužit Terani. Odpoledne se Jírovec s Kulem rozhodli zbudovat saunu a připravit saunu na večer. S pomocí dalších nařezali část padlé borovice a taky ji pomoci klínu naštípali. Jírovec v pondělí odjížděl z přípravy tábora a tak neděle byla posledním dnem, kdy se mohl vysaunit. Do sauny jsme museli “dokopat” Cuka , který nám pak za to děkoval. Zjistil, že sauna na táboře je docela fajn, zvláště pak za nepříznivého deštivého počasí.

Den čtvrtý - pondělí

Po klidné noci jejíž klid strážili Jírovec, Ahalbert, Širchán a Martin nastává nový den. Máme již hotový stožár. Je to stožár se smrčkem nahoře. Stožár je jako jediná stavba na táboře postaven z živého stromu a tak tam jeho tvůrci nechali asi půl metru velký smrček. Po jeho vztyčení se ukázalo, že horní ráhno nedrží ve vodorovné poloze. Po několika Horácových poznámkách o funkčnosti a jakési vizitce, kterou stožár bezpochyby je, se rozhodneme stožár opět vytáhnout a upravit. Krup tento zásah nejprve velice těžce nese. Časem však jak se zdá, nám i Krup odpustil. Stožár přestal být extravagantní, ale zato se poštěstilo upevnit pomocí provázku horní ráhno tak, aby nepadaly družinové vlajky dolů. Hrajeme “telátka” - každý má hlídat hadrákové koule kolem něj. Je přivázán provazem ke kolíku uprostřed a zahání ostatní , kteří se mu snaží ukrást hadrákové koule. V další hře hlídá jiný hráč. Odpoledne odjíždí Jírovec s Horácem, Mášou, Čenichem a Matějem. V noci se pár odvážlivců jde podívat ke křížku. Cuk, Hroch, Sporýš a Vláďa s cestou nočním lesem nemají větší potíže.

Den pátý - úterý

Myslím, že v tento den přijíždí Hlad. Budou se dít velké věci. Tlupy budou mít za úkol přenést oheň na vlastnoručně vyrobených udělátkách. Oheň nesou od saunového ohniště cestou přes mokrou saunovou louku. Část cesty vede potokem. Na sportovní louce bude třeba z uhlíků rozfoukat oheň. Věci se opravdu děly. Sova s Qíkem při přenášení ohně předváděli spíše fakíry. Na sportovní louce se pak odehrávalo dobrodružství při rozfoukávání uhlíků. Tatouch pak předváděl rozdmýchání uhlíku pomocí přivázání na provázek. Točením takto přivázaným uhlíkem je opravdu velice účinné. Podařilo se rozfoukat uhlík který již vypadal vyhasle. Takto zapálený oheň, bylo třeba udržovat. Již zase poprchávalo. Oheň se udržoval celou noc. Zásluhu za jeho udržování měli hlavně Skorec, Mungo, Hroch a Toaster. Ti spali v přístřešku na sportovní louce a občas na oheň přiložili.

Den šestý - středa

Všichni jsou trochu zmožení z hlídání ohně. Oheň je od této chvíle v táboře neustále udržován a nesmí již vyhasnout. V muldičkách za táborem hledáme kosti mamuta. Objev kostí vyhynulého Mamuta byl pro lovce velice významný. Z kostí pak lovci vyráběli zbraně a další nástroje. V lese v muldičkách byly schovány lístky s různými kostmi 1 – 3 bodové. Nejvíce kostí nasbíral Ahalbert. Večer Maďal s Alfonsem připravili saunu.

Den sedmý - čtvrtek

Bojovníci si vyrábějí zbraně. Převážně nějaké kyje, nebo oštěpy. Pár nadšenců vyrábělo luk. Odpoledne si každá tlupa jde najít svého vlka k Oseku. Vlčky představují Krup, Alf, Hlad a Krup. Cestou zpět od nich dostanou několik úkolů. Hra se vydařila. V táboře se objevil Strach, který se při cestě z Novohradských hor zastavil v táboře. Minulou noc byl pěknej plavák a tak byl rád že se má kde usušit. Večer jsme společně se Strachem připravili saunu.

Den osmý - pátek

V dřevníku je málo dřeva a tak těžíme dřevo. Povede se nashromáždit docela slušné množství dřeva. Bohužel Krup s Hladem a Alfonsem propadnou megalomanii. ( Všimněte si jak mě obvykle obviňují s podobných sklonů ). Nedalo se s tím nic dělat. Museli porazit suchou borovici, která “určitě ohrožovala” všechny táborníky při cestě na latrínu. Pravda však byla taková, že propadli megalomanské dřevorubecké vášni. Je to velice vážná choroba. Mám to již odzkoušené z mnoha táborů. Na čas jsme se zbavili Krupa, Alfa a Hlada. Při pádu borovice duněla zem. Teď však, když dřevorubecké nadšení pomalu opadlo bylo třeba borovici zpracovat. Postupně za Maďalovi pomoci odřezali z kmene vždy půlku a odklínovali. Vznikla tak kláda s jednou rovnou plochou. Tuto “plochu” ještě osekali do rovna tesařskou sekerou a kládu přeřízli na polovinu. Vznikli tak dvě stejně dlouhé “půlklády” vhodné na lávku. Klády jsme jim pomohli přenést k potoku k lávce. Zde gloglisti ve své práci pokračovali. Že nevíte co je gloglista – nevadí, zeptejte se Tatoucha. Jen prozradím, že správný gloglista potřebuje ohromný kus dřeva a vyrábí spoustu třísek. V tomto ohledu se od gloglistů v ničem nelišili. Hráli jsme hru s barevnýma cedulkami na zádech – džungli. Nejúspěšnější byli Jezídi. V noci si někteří ověřili svoji odvahu a schopnosti chůze v nočním lese, při cestě ke křížku.

Den devátý - sobota

Dopoledne jsme sehráli větší hru při které tlupy měli postavit svůj stan – tropiko, tak aby nebylo vidět. V druhé části hry pak hledali úkryty ostatních. Přijíždí Plác. Odpoledne připravujeme oheň. Maďal nám na louce vykosil malé bludiště, takže cesta k ohni nebyla zrovna jednoduchá. Čertem je Sova. Oheň zahájí Alfons krátkým proslovem. Krup hraje své osvědčené vypalováky “Pero pero – jakousi španělskou píseň. Pak po odpadnutí slabších nátur, hraje Krup ze zpěvníku Spirituál Kvintetu. Sova a Turbo se úspěšně připojují. Postupně přehrajeme všechny zpěvníčky a Krup vyčerpá možnosti svých hlasivek. Jdeme spát dost pozdě. Mezi posledními vytrvalci pochopitelně nechyběl Ahalbert.

Den desátý - neděle

Opouští nás Krup s Hladem. Odchází již po téměř dostavěné nové lávce. Na Krupově posteli teď spí Plác. Pod postelí pak obvykle spí Terry, kterému hrozně smrdí zanícené ucho. Dovoloval si totiž dlouho na Čenicha a ten se rozhodl nenechat si to líbit a Terryho trochu pokousal. Tatouch s Maďalem se snaží mu ucho vyčistit, ale moc se to nevede. Terry proto není vyhledávaný společník. Opravdu smrdí dost výrazně. Dopoledne někteří slaňují. Dokonce i Sirchán, který ještě před časem nebyl schopen se přiblížit na 2 metry ke kraji skály. Odpoledne probíhá Praolympiáda hod kyjem, oštěpem, “kamenem” a střelba z luku. Myslím, že v tento den proběhla i dřevařská soutěž při které se Xerům podařilo řezat tak usilovně, že Chán který nekompromisně vytrhl pilu z řezu urazil Křečkovi kus jeho předního zubu. Trochu ho to překvapilo. Po Tatouchově prohlídce se však trochu uklidňuje.

Den jedenáctý - pondělí

Je docela hezky svítí sluníčko. Dopoledne hrajeme “bobry” – každý má na začátku asi 2 životy. Postupně pak se snaží zaútočit na slabšího nebo stejně silného hráče. Za iniciativu má bod navíc. Porovnává se kdo je po tomto navýšení za útok silnější. Ten kdo prohrál dá jeden svůj život. V případě remízy se zase rozejdou. Aby situace nebyla tak jednoznačná a nebyly hned vyřazeni ti nejslabší dal Tatouch 3 životy Honzíkovi a Skorcovi. Ukázalo se, že všichni se hned vrhli na tyto oběti a postupně odevzdávali své životy. Odpoledne jsme se vydali k Práčovskému rybníku. Cestou bylo horko a tak jsme v Přídolí zastavili nedaleko od chalupy, kde se dala nabrat voda. Všichni měli žízeň. Každá tlupa vybalila kotel a vyslala někoho pro vodu. Pak rozmíchali Vitamaximu. Tlupy dostali za úkol dohodnout se v jakém pořadí budou pít. Turbo pochopil náš záměr, který byl dost průhledný a zařídil se podle toho. Ostatní si tohoto našeho záměru nevšimli. Byla to taková malá zkouška sebeovládání a altruismu. Za své rozhodování v této situaci dostali Turbo, Skorec, Sova a Martin dostali 5 bodů. Brtník, Honzík, Vláďa, Mungo, Ahalbert a Křeček dostali 4 body; Hroch, Toaster a Sporýš dostali 3 body Dva body získal Cuk a Vrápenec. Jediný bod dostal Širchán a Chán. Qík byl v táboře. Samozřejmě je otázka jak kdo k věci přistoupil a jakou přikládal váhu tomuto rozhodování. Nic není černobílé a není naším cílem někoho osobně potupit, ale spíše přivést k zamyšlení o sobě samém. Byl bych velice rád, kdyby tento úsek vás nenaplnil pocitem nespravedlnosti, ale spíše byl takovým impulsem k přemýšlení o věcech, které bych nazval rytířské ctnosti. Poznámka na okraj - U nás v oddíle jsou největší nároky kladeny na ty starší, kteří chodí déle do oddílu. Je na nich větší břímě odpovědnosti a povinností. Domnívám se že je to přirozené. Tak to v našem oddíle bylo vždy a doufám, že i bude. Doufám rovněž, že tento nelehký úděl ponesou mužně zvláště ti, co vzali na sebe jistý závazek a nosí modrý šátek ke krojové košili. Z Přídolí jdeme k Práčovskému rybníku. Alfons nás má dojet na kole. Nicméně objeví cestu kopřivami k rybníku, zjistí, že voda za nic nestojí, jen nás neobjeví. Nakonec nás přece jen najde jak teprve vycházíme z Přídolí. Odradí nás od návštěvy Práčovského rybníka. Jdeme na třešně do opuštěného sadu v Přídolí. Po naplnění kotlů třešněma měníme svůj plán – návštěvu rybníka Cikán a jdeme nejkratší cestou do tábora. Začíná pěkná letní bouřka. Za šera docházíme do tábora a jsme rádi, že jsme již v táboře.

Den dvanáctý - úterý

Začínáme den rýmováním. Je povoleno mluvit pouze v rýmech. Někteří raději mlčí zatímco někteří jako Cuk používají Cimrmanův absolutní rým. Při tom vyrábíme ozdobné šperky z mědi či mosazi, nádobky, zvířátka, … z keramické hlíny, ozdobné malované přívěsky z kamínků. Odpoledne hrajeme “na lišku”. Hrají spolu vždy dvě tlupy. Nejdřív se jedna schová zatímco druhá jde po jejich stopách až k úkrytu. Zde se rozpoutá bitva s hadrákovými koulemi. Potom si role vymění. Počasí je stále značně proměnlivé. Pamatuji-li si běh táborových dní dobře objevuje se zde Robot, s dalšími uniáky z jižních Čech. Byli se totiž podívat na Medvýdkův srub (to tvrdé y není překlep to je tam schválně). Ahalbert se dožaduje seznámení a tak je představen všem našim hostům. Dana Rázsochová nám sděluje své zkušenosti s přistáváním vojenských letadel v ČB. Letadlo prý spadlo na jeden ze sousedních domů. Na závěr se všichni rozloučí podáním pravé ruky se zalomením palce. Pochopitelně i se zvídavým Ahalbertem. Aha je tím natolik inspirován, že při odjezdu z tábora mi nezapomene podat ruku a “zalomit” palec.

Den třináctý - středa

Maďal má poslední hlídku. Chystají se velké věci. Tábor se budí dřív. Tlupy mají za úkol sbalit se na vícedenní výpravu. V kuchyni si mohou vzít k snídani pudink s kompotem a napít se čaje. Všichni jsou potom odvedeni na cestu do Zubčic zde na kopci si mají vybrat z každé tlupy jednoho schopného člověka. U Teranů musíme pomoci s výběrem. Nakonec po mírném upřesnění co je čeká si vybrali Telátka Turba, Terani Širchána, Jezídi Qíka a Xerové Chána. Ti se rozloučí a pospíchají na autobus do Zubčic. Širchán se špatně probudil a tak mu chvilku trvá než pochopí co se od něj čeká. V Kaplici na vlakovém nádraží nás opuští Maďal s Chánem a jdou na vlak. Na autobus. Nádraží zjišťujeme, že autobus do Leopoldova jel pouze v úterý. Vzhledem k posunu akce pro špatné počasí je však dnes středa a nic nejede. Zaplatím nehorázné peníze za použití záchodu. On ten ranní studený puding nic moc. Rozloučíme se s Alfem a Qíkem a odcházíme pěšky směrem k Benešovu nad Černou. Jdeme podle říčky Černé je to romantická krajina. Vzpomínáme na Alfonse jak by tady hledal horolezecké terény. Vracíme se však k silnici kde chvíli čekáme na autobus. Konečně si mohu sundat to strašlivé zavazadlo složené z dek a “jídla” pro dvě osoby. Chvíli odpočíváme na dece, ale to je již čas kdy má přijet autobus do Benešova. Pan řidič je to opět ten samý co nás vezl do Kaplice nás doveze až do Benešova. Zde máme chvíli času a tak Širchán s Turbem navštěvují potraviny a nakupují si věci které nakonec ponesu já v jejich batohu. Nedaří se mi rozmluvit jim některé věci. Autobus nás zavezl do Leopoldova. Zde byly dříve dráty. Je zde ještě vidět kudy tento koridor smrti vedl. Pravda nabité dráty, ani uhrabaný písek v kterém je vidět stopa i třeba myši to již patří minulosti. Přesto bungalov zdejšího vnitráckého tábora nepůsobí nijak přívětivě. Jistá skleslost padá na nás všechny. Procházíme táborem pražského oddílu Boltuka. Za táborem poprosím Širchána aby na mě počkal, že vysvětlím Turbovi jeho další osud. Turbo přijme svůj osud statečně a jako mnoho lidí před ním, vydá se na cestu vybaven dobrými botami, dekou, celtou, igelitem, trochou mouky, slaniny, česneku a soli, ešusem, a plavkama. V neposlední řadě byl vybaven mapou, návodnými dopisy a průkazem účastníka hry. Popřál jsem Turbovi hodně štěstí a připoměl jsem mu co má a co naopak nesmí dělat. Ostatní vymoženosti civilizace jako spacák, košile, … jsem zabalil do batohu a šel jsem za Širchánem. V Širchánovi, který se již připravil na svou další cestu pěkně cuklo když uviděl Turbův batoh. Poradil jsem mu ať si sedne a zhluboka dýchá. Vysvětlil jsem mu přesné podmínky jeho zkoušky “přežití”. K místu kde jsem ho měl opustit to bylo několik km a tak měl dost času na přemýšlení. Zprvu nevěřil, pak si zoufal a nakonec se smířil a dokonce v sobě našel síly k odhodlání splnit co nejlépe tuto zkoušku. Vím, že pro Širchána, který ještě před dvěma lety žil pouze v zajetí výhod civilizace, to musel být strašný šok. Přeji mu ať ho tato tvrdá zkouška naučí, že příroda nemusí být zlá a pohyb v ní je pro ty co jsou na to psychicky připraveni a mají potřebné dovednosti a znalosti, vcelku příjemný zážitek. Po rozloučení se s Širchánem jdu k Robotovi do tábora kde jsme měli sraz s Alfonsem. Pravda sraz jsme zde plánovali asi tak o 2 hodiny dřív. Tak neočekávám, že zde Alfa potkám. Není zde ani Robot, ale chvíli popovídám z jiným členem Čtveráků jehož strýček vlastní hájovnu – Mášovnu u které má Robot tábor. Prohlídnu si výstavu hub. Robot je někde v Č. B. a ještě se nevrátil. Rozloučím se a jdu směrem kudy kráčel Širchán. K noclehu mám sice dva spacáky, ale ani jednu celtu či igelit, hledám nějaký seník. Nemýlil jsem se asi po půl hodině hledání ho nacházím. Je to ten velký horský seník. Přemýšlím jak asi nocují Qík, Turbo , Chán a Širchán. Dostali přesné instrukce, ale stejně bude záležet na jejich dovednosti jak se zařídí. Jsou na tom lépe než jejich předchůdci, kteří měli ve vybavení pouze kousavou deku a o celtě si pouze mohli nechat zdát. Tentokrát se nám však zdálo počasí poněkud horší a tak jsme jim do vybavení přidali i celtu. Ráno odcházím po Širchánových stopách. Batoh na zádech má docela puťákové kvality. Ten Turbo si snad vzal veškeré své táborové vybavení. Cestou zavazadlo rád odkládám a sklízím nějakou mátu, a plním jí jeden z batohů. Těsně před Malonty mi zastaví jakési auto je to Robot, který jede nakupovat do Kaplic. Docela mi ten stop vyhovuje byl jsem v časovém skluzu a to šílené zavazadlo taky nic moc. Popovídám z Robotem o chystaných Kufrech a o osudech krajiny v bývalém pohraničním pásmu. V Kaplicích stihnu autobus na nádraží a stihnu si koupit něco k jídlu. Najím se až za Kaplicemi. Popovídám si s jednou starší paní. Má u sebe tři vnoučata. Jsou to zřejmě pěkně rozmazlení fakani, které ji rodiče vždy strčí k hlídání. Když se dovídá, že máme na táboře 19 dětí je z toho celá pryč a lituje nás. Nevysvětluji ji raději, že děti u nás na táboře nám rodiče nedávají do úschovy a že nás si děti “neochočí” jako tuto starou paní, a raději se bavíme o počasí. Paní si ráda s někým popovídala. Je to rozdíl proti životu ve městě. Ani mě to však po krátkém pobytu v liduprázdných lesích nebylo nepříjemné. Je čas zase vyrazit k táboru, kde na mě netrpělivě čekají. V táboře je již Chán který se vrátil první. Pak doráží Qík a Širchán poslední přijde Turbo. Vyslechneme si útržky jejich zážitků a jdeme se saunit. Turbo se při té příležitosti v sauně úplně odsolí a tak večer musí na Tatouchův návod lízat sůl, aby tak polevily jeho křeče vyvolané poruchou iontové rovnováhy. Slaná kůra mu očividně pomáhá. Zbytek tábora ve středu dospí ve stanu, který si postaví na cestě k Věžovaté Pláni.

Den čtrnáctý - čtvrtek

Jsem již částečně popsal v popisu “přežití”. Zbytek tábora hrál podle mých informací souboj na špalíčcích. Alfons je v Praze kvůli přijímačkám na vysokou školu. Večer je pak sauna.

Den patnáctý - pátek

Je zde již opět Alfons. Do Prahy jel zbytečně. Jeho osobní přítomnost nebyla potřeba. Dopoledne hrajeme “třapce” bitvu s hadrákovými koulemi. Bohužel nedopadne příliš dobře a tak rozdáme extrémně málo bodů za hru. Nikdo není ochoten snažit se o trochu velkorysosti a přiznávat zásahy koulí, respektive sporné zásahy nechat raději být. Je zde spíše patrná snaha zásahy, které nikdo z rádců neviděl raději zatlouct a hádat se i o zásahy, které dotyčný ani nemusel zpozorovat. Hru raději ukončíme. Službu mají Terani. Předávání kuchyně je obtížné. K obědu jsou knedlíky a služba nestíhá. Po chvíli dohadování domlouváme, že Terani mají znova službu. Širchán, si stěžuje na žaludeční nevolnost. Přiznává, že při přežití, místo aby si ráno a večer uvařil čaj, tak pije vodu z “čistých” potoků. Dlouho nechce uvěřit ve spojitost pití z potoka s jeho nynější nevolností. Nakonec však uvěří. V kuchyni tedy slouží Terani bez Širchána. Večer hrajeme plížení k ohni. Při hře nejvíc boduje Chán.

Den šestnáctý - sobota

Terani šťastně předávají svou opakovanou službu ovšem bez Širchán, který je ještě “mrtev”. Je teplo a tak po poledni se rozpoutá velká vodní bitva Té se účastní již všichni včetně Širchána. Pokračujeme v radovánkách a organizujeme tradiční Muh-moh-wu. Nejnebezpečnější soupeř byl dík svému charisma (které se ani Plácovi, který se o to pokusil, nepodařilo zvýšit) Cuk! Zastrašoval svým zjevem své soupeře. Za odměnu byl na závěr polit červenou barvou, do které se namáčeli “meče”. Nejvíce bodů však získal Sova, Chán, Hroch a Křeček. Po svačině jdou všichni k rybníku zde budují vory a snaží se na nich přeplavit své věci. Nejlepší vor mají Telátka. Večer je kradení. První hlídku má Širchán. Zjišťujeme, že neví jak by měl hlídat. Nemá základní návyky a znalosti. Svítí baterkou po náměstí a prozrazuje tak “zlodějům” kde je. Ví, že by měl hlídat, ale asi neví jak to udělat. To Sova, když jsme očekávali, že přijde Mládě či Prskavec, hlídal tak dokonale, že Alfonse vyděsil když se v noci vplížil zezadu do týpí a zbudil ho. Poplach to byl tenkrát planý. Rozhodně však ho zloděj nemohl vidět a mohl si myslet, že tábor je nehlídaný. Širchánovo počínání sledujeme (Alfons, Plác, Tatouch, Maďal a Kule) z týpí kde “trolíme”. Výraz pochází z jednoho dávného zimního tábora v Krompachu, kde jsme hráli hru inspirovanou Mumínky. ( Četli jsme tuším Čarovnou zimu). Na tomto táboře například získal Troll svou přezdívku. Je to kamarád Krupa. Tehdá však ještě Krup do oddílu nechodil. Když jsme se radili koho na tomto zimním táboře přijmeme do oddílu bylo třeba se poradit se stávajícími členy, kteří měli šátek. Pro tuto poradu jsme použili název “trolení”. Tento výraz se zachoval do současnosti. Po kratším rozboru jak by se naše tábořiště nejlépe hlídalo jsme se vrátili k trolení. Dohodli jsme se, že Alfons jako Přemysl nabídne šátek Turbovi, Sovovi, Qíkovi a Širchánovi. Slibák jsme naplánovali na pondělí večer po návratu z družinových výprav.

Den sedmnáctý - neděle

Během dne se postupně balíme a odcházíme po pražských družinách na výpravy. Scarabeové jdou někam k říčce Černé. Štěňata jdou směrem na Osek a Zahrádky. Výři pak podobným směrem spolu se svým rádcem – Plácem a Tatouchem. Maďal zůstává v táboře. Z výprav mohu popsat pouze výpravu štěněcí. O ostatních vím jen málo. Výři bydleli někde na kopci kde bylo nádherné planetárium. Rozhled byl opravdu dokonalý všemi směry. Scarabeové vyprávěli o dobrodružství ve skalkách kolem říčky Černé. Štěňata se ztratila hned za Osekem společně s Kulem. Je to opravdu složitý terén na orientaci. Říkali jsme si, že velké město v dálce před námi by snad mohl být Český Krumlov. Po chvíli jsem poznal že jsou to České Budějovice a my již nejdeme k jihu, ale k severu. Stáli jsme po hodině cesty opět nad Osekem. Vše špatné může být k něčemu dobré. Turbo zjistil, že nemá ledvinku s všemi doklady s peněženkou, … . Teď jsme se nemuseli vracet a stačilo přebrodit dlouhou louku plnou osinek – prudinek. Svítilo pěkně sluníčko. Naštěstí jsme bez problémů našli místo, kde jsme obědvali. Ledvinka tam byla. Vracíme se hned s lepší náladou. Cuk sice hudruje na cestu skrz louku. Na cestě nás čeká Mungo s Širchánem. Trochu nás toto dobrodružství zdrží a tak u Zahrádeckého rybníka jsme až dosti odpoledne. Jsou zde jakýsi lufťáci s autem. Jdu s Turbem na obhlídku terénu. Najdeme dobré místo k táboření. Všude je spousta lesních mravenců na cestě kde je jejich dálnice není ani jehlička vše je od mravenců pečlivě vyčištěno. Na zvoleném místě však nejsou lesní mravenci jen pár malých černých mravenečků. Turbo místo pečlivě zkoumá a hodnotí četnost mravenců. Vracíme se k rybníku. Lufťáci jsou fuč. Jdem se vykoupat a odcházíme na vybrané tábořitě. Cuk s Mungem staví dvojtropiko, zatímco my ostatní budujeme ohniště, rozděláváme oheň. V okolí jsou velké placáky, které použijeme na budování skvělých sedátek k ohni. Stan nakonec stojí hlavně diky Mungovi, kterému podepisuji stavbu stanu.

Den osmnáctý - pondělí

Ráno vstaneme a uvaříme kaši k snídani. Začíná se oteplovat a tak raději spěcháme s odchodem. V rybníku se opět vykoupeme a opět poprosíme u chatiček o pitnou vodu. Jdeme po lesní silnici směrem na Polušku. Je příšerné vedro. Dorážíme po obědě do tábora. Trochu zregenerujeme síly. Alfons nabídne čtyřem vybraným adeptům šátek . Já s Plácem zatím budujeme slibové ohniště. Budou dva slibáky jeden pro Sovu a Qíkq a jeden pro Turba a Širchána. Druhé místo nakonec vyhledáme s pomocí Tatoucha. Spokojeni s vybranými místy se vracíme do tábora. Musíme ještě vysvětlit Alfonsovi jak se k ohýnkům dostane. To se nakonec podaří. Opravdu se nakonec sejdeme u obou ohýnků. A tak řady těch co nosí modrý oddílový šátek se opět rozrostly. Všichni čtyři přijali tento závazek vůči sobě, oddílu a snad i “věčnosti”. Slib nikdy nebyl v oddíle slovně formulován. Ten slib si každý dává sám sobě. Oba ohýnky byly docela hezké na pěkných lesních zákoutích. Vzpomínám si na písničku Wabiho Daňka, kde zpívá: “Ten uhlík to je jistota, že z všedního dne člověk nezmagoří”. Snad i pro Turba, Širchána, Sovu a Qíka budou uhlíky z tohoto ohýnku dlouho žhnout. V noci je vidět Jupiter se svými měsíčky. Pozoruji ho dalekohledem. Je vidět i Saturn.

Den devatenáctý - úterý

Na návštěvu přichází Robot. Obdivuje Maďalův projekt rožně pro 3 kuřata, který je poháněn vodním mlýnkem. Domlouvá zde návštěvu starších kluků od něj, kteří jedou přepadnout “Medvýdkův” tábor. Přitom mají opatrně sledovat co se děje u nás v táboře. Během večera a odpoledne se pak opravdu objevují kolem tábora Čtveráci. Probíhá soutěž v uzlování. Zapalujeme oheň na grilování kuřat a vypalování keramiky. Původně se zde měl upéct i chleba, ten však již zvládáme pouze zakvasit kváskem od Máši. Na jeho upečení a postavení chlebové pece již nemáme sílu. Přesto je celý večer velice povedený kolem ohně pobíhají postavy v plavkách a pomáhají vodnímu proudu otáčet kuřaty, přikládají do ohně a potírají kuřata. Službu mají Telátka. Již za tmy Alfons rozděluje každému kus kuřete. K tomu nějaký ten brambor a okurku. Všichni se jako správní pravěcí lidé radují z této skvělé hostiny. Kuřete je dost i na přídavky pro největší hladovce. Jíme v kruhu kolem ohně. Pak již jen zazpívat “Zapad´ den, slunce svit, vymizel z údolí z temen hor, odpočiň každý kdos boží tvor. ” A rychle do spacáku. Někteří však chtějí v noci vzbudit na Jupitera. Bohužel mi však nenapíšou kdo chce vzbudit a tak na některé zapomenu. Jupiter je opět vidět měsíčky jsou vidět na úplně jiných místech než minulou noc. Saturn je také vidět. Je již vidět i jeho prstenec. Dalekohled je docela dobře seřízen díky pomoci pracovníků hvězdárny. Byl totiž značně poškozen loni na táboře. Musíme ještě zaslat na hvězdárnu naše poděkování. K dokonalosti dalekohledu chybí kvalitní okulár s kratší ohniskovou délkou.

Den dvacátý - středa

Dopoledne vyhrabáváme vypálenou keramiku a hned ji i obodujeme, rovněž bodujeme spony a další neobodované výrobky z mědi. Na sportovní louce vyrýpáváme drn asi 2 x 2 metry do tohoto prostoru nosíme z potoka vodu a pěkně prošlapáváme vznikající bahýnko. Následuje souboj v bahně – “SUMO”. Boj v bahně byl v kategoriích podle váhy. Kromě závodníků zápasil i Maďal s Plácem a Alfons s Kulem. Odpoledne začíná závěrečný úsek. Jako první úkol mají tlupy vylovit krabičku od filmu ze skleničky, aniž by se dotkli rukou krabičky. Bylo třeba nanosit vodu a když krabička plavala na hladině tak ji uchopit ústy. Postupně dostávají další úkoly. Kdo nesplní úkol v časovém limitu musí si vytáhnout náhradní kratší úkol. V případě nesplnění pak může požádat o další úkol. Když konečně úkol splní odchází jeden člen družiny stavět obrannou zeď. Je třeba postavit “zeď”, která bude Paův kmen bránit proti nepřátelům. Zeď se staví poblíž slavnostního ohně. Jedním s prvních úkolů je sundat z umělého hnízda na stromě vajíčko. Pro lezení je nejlépe strčit vajíčko do pusy, aby člověk měl volné ruce. Tato taktika nevyšla Sovovi, kterému se vajíčko nevešlo do pusy. Ostatně Jezídi se proslavili i při dalším úkolu, když měli vajíčko uvařit. Vařili totiž vajíčko v asi 3 litrech vody. A pochopitelně trvalo poněkud déle než vodu uvařili. Prostě praktici !!!Z dalších úkolů se zmíním o běhu k Sedlici, sbírání známých kytek, stavbě stanu na čas, luštění šifry. Mezitím se již u slavnostního ohně odehrává velice vyrovnaný boj. Nakonec se dostávají do finále dostávají Xerové a Jezídi. Všechny kameny z potoka jsou již téměř vybrány a na vnějším oblouku potoka roste obranná zeď. Nakonec Xerové i Jezídi dostavují zeď téměř současně v krátkém odstupu po nich končí i Telata následovaná Terany. Za velké nadšení a osobní nasazení při hře dáváme prémiové body Chánovi a Skorcovi. To již je třeba spočítat celkové výsledky hry a připravit oheň. Četem u ohně je Širchán. Alfons zahájí oheň a postupně si každý podle pořadí dojde vybrat z táborových odměn, přitom si může vybrat i písničku na přání. Ovšem jen z Tatouchova repertoáru. Zahrajeme několik písní i po rozdání odměn . Postupně se však odeberem spát.

Den jednadvacátý - čtvrtek

Ráno je posunut budíček. Postupně likvidujeme Jírovcovu a Krupovu ohřebíkovanou kuchyň. Je zde docela dost hřebíků a některé jsou ještě natlučeny tak, že je téměř nemožné je vyndat. Rozebíráme i stany a saunu. Zůstávají stát jen některá týpka. V týpku ještě večer čteme závěrečnou kapitolu o vlku Rahů, který zachrání svého pána před medvědem přitom však sám zahyne. Je čas jít spát.

Den dvaadvacátý - pátek

Den odjezdu. Je třeba ještě zbourat týpí, latrínu, zamaskovat odpadovku a vsakovačku, uklidit náměstí, odnosit věci do auta s kterým přijel Hlad a Krup. Vše se nám však daří stíhat ve skvělém čase. Stačíme se i zajít podívat k Medvýdkovi. Není v táboře a tak se zde rozloučíme s přítomnými a podíváme se na rostoucí sroubek. Na tábořišti zůstává již jen Tatouch, Alfons, Maďal, Plác a Kule. Ještě se umyjeme naposledy v přehrádce a pak ji rozebereme. Tábořiště je uklizeno je čas jít na vlak. Na nádraží jsou již všichni, které tam dovedli Širchán s Turbem. Je zde i Hlad s Krupem a autem . Vypadá to že budou muset auto vyložit, aby mohli opravit jakousi závadu, ale to již musíme nastoupit do vlaku. V ČB se loučíme s Ahalbertem, Širchánem a Chánem. . Z nádraží ve Vršovicích jdeme (Alfons, Tatouch, Plác, Kule a Maďal) rovnou ke klubovně. Tam je již i auto s Krupem a Hladem. Během asi hodiny nanosíme věci do klubovny a trochu rozhodíme mokré věci. Letošní tábor definitivně skončil.

Zapsal Kule

Zpět